Týden v tichém domě
To, že jsme si na hluk zvykli, neznamená, že nám neškodí.
To není bruska, to je vrtačka, co se ozývá vlevo nade mnou. Nebo je to malá ruční sbíječka. V každém případě nezní příjemně. A připomíná mi sousedku, která byla stavební inženýrkou a upravovala si byt nad námi. Nejúspěšnějším kouskem bylo navrtání stoupačky s teplou vodou. Musel to být vrták značných rozměrů, protože než stačila vodu dole zastavit, tato protekla k nám. A jak pronikala vzala sebou malbu a částečně i omítku a to vše, než jsme se vrátili z práce, sedimentovalo na poličce s knihami a na našich dvou válendách, něco nevyužito dopadlo až na zem.
Ten byt, z něhož se vrtání ozývá je buď nad námi, nebo ve vedlejším domě. Pokud je to ten vedle, zasluhuje si být zničen, nebo alespoň poškozen tak, aby nebyl k použití. Občas v sobotu se tam schází parta bubeníků, kteří si hluboko do noci předvádějí své rytmy, což je menší zlo, než „nerytmy“. Když vyklepávají pravidelně, dá se u toho pohodově usnout, ale ty nepravidelnosti mi nedají spát. Bouchne? Teď ne. Pět minut je klid a pak, bumbumbum a zase ticho.
Těším se na léto, kdy otevřenými okny k nám přes ulici proniká ještě kolem půlnoci program televize naší hluché spoluobčanky. Že to je „ona“, a ne muž, poznáváme podle toho, když občas telefonuje. Pak se dozvídáme podrobnosti o jejím životě a nejsme si jisti, zda samotným slyšením této konverzace nenarušujeme poštovní tajemství. Ještěže to občas přeřvou motorky!
Organizování atletických mítinků z nedalekého sportovního stadionu většinou končí ve spořádaných hodinách, kdy atleti odcházejí na správně kaloricky i složením vyváženou večeři a zapíjejí ji minerální vodou s patřičnou porcí iontů. Horší je sousední hotel International, kde se v létě pořádají oslavy na otevřeném prostranství, které končí ohňostroji a salvami i po policejní hodině.
To, že jsme si zvykli na hluk (stejně jako na světelný smog), ještě neznamená, že nám neškodí. Narušený sluch je zejména na stará kolena (a stejně staré uši) je příčinou narušené komunikace, sociální izolace a z toho často vyrůstající deprese.
Nade mnou zmlkla sbíječka a ozývají se rány kladivem nebo palicí. Oba domy jsou předválečné, tak hodně vydrží. Navíc v těch místech nevedou řádné trubky ani kabely.
To není bruska, to je vrtačka, co se ozývá vlevo nade mnou. Nebo je to malá ruční sbíječka. V každém případě nezní příjemně. A připomíná mi sousedku, která byla stavební inženýrkou a upravovala si byt nad námi. Nejúspěšnějším kouskem bylo navrtání stoupačky s teplou vodou. Musel to být vrták značných rozměrů, protože než stačila vodu dole zastavit, tato protekla k nám. A jak pronikala vzala sebou malbu a částečně i omítku a to vše, než jsme se vrátili z práce, sedimentovalo na poličce s knihami a na našich dvou válendách, něco nevyužito dopadlo až na zem.
Ten byt, z něhož se vrtání ozývá je buď nad námi, nebo ve vedlejším domě. Pokud je to ten vedle, zasluhuje si být zničen, nebo alespoň poškozen tak, aby nebyl k použití. Občas v sobotu se tam schází parta bubeníků, kteří si hluboko do noci předvádějí své rytmy, což je menší zlo, než „nerytmy“. Když vyklepávají pravidelně, dá se u toho pohodově usnout, ale ty nepravidelnosti mi nedají spát. Bouchne? Teď ne. Pět minut je klid a pak, bumbumbum a zase ticho.
Těším se na léto, kdy otevřenými okny k nám přes ulici proniká ještě kolem půlnoci program televize naší hluché spoluobčanky. Že to je „ona“, a ne muž, poznáváme podle toho, když občas telefonuje. Pak se dozvídáme podrobnosti o jejím životě a nejsme si jisti, zda samotným slyšením této konverzace nenarušujeme poštovní tajemství. Ještěže to občas přeřvou motorky!
Organizování atletických mítinků z nedalekého sportovního stadionu většinou končí ve spořádaných hodinách, kdy atleti odcházejí na správně kaloricky i složením vyváženou večeři a zapíjejí ji minerální vodou s patřičnou porcí iontů. Horší je sousední hotel International, kde se v létě pořádají oslavy na otevřeném prostranství, které končí ohňostroji a salvami i po policejní hodině.
To, že jsme si zvykli na hluk (stejně jako na světelný smog), ještě neznamená, že nám neškodí. Narušený sluch je zejména na stará kolena (a stejně staré uši) je příčinou narušené komunikace, sociální izolace a z toho často vyrůstající deprese.
Nade mnou zmlkla sbíječka a ozývají se rány kladivem nebo palicí. Oba domy jsou předválečné, tak hodně vydrží. Navíc v těch místech nevedou řádné trubky ani kabely.