Žijeme si jak prasata v žitě a trpíme stresem jak nikdy předtím.


Stres vstoupil do medicíny v roce, kdy já jsem vstoupil na svět. Je mu tedy letos 83 let. Do té doby patřil pouze do techniky, ale Selye byl v mnohém inovativní, tak si ho přivlastnil. Je to reakce organismu na poškození, poranění, vypuknutí nemoci, důsledek nadměrné fyzické zátěže či extrémních podmínek.

Selye, rodák z Komárna, utrápil stovky myší (ale už kanadských, nikoliv hornouherských), aby prokázal, že na nejrůznější poškození budou reagovat stejnou nespecifickou reakcí. Stres tedy je odpověď organismu, nikoliv nákaza morem nebo vystavení extrémním podmínkám; to jsou stresory.

Pak si Selye, žijící tehdy již v Montrealu, řekl, že když mohl ukrást pojem technikům, může si dovolit i další libůstku, a to logický skok. Prohlásil, že když mohou organismus poškodit biologické a fyzikální nepříznivé vlivy, že ho mohou poškodit i nepřízně dopadající na něj z psychosociální oblasti.

Dřív se lidi trápili. Třeba pro neopětovanou lásku (viz Goethe a Ulrika), teď by na klasika přišel stresor a on měl stres – v podstatě stejný, jako kdyby mu skřípli ruku do svěráku. Ale nenapsal by o tom baladu.

Pokrok nezastavíš... Ze zlozvyků se postupně staly nemoci a z každé překážky stresory. A dneska je stres tím největším nebezpečím pro lidstvo. Přičemž stále platí, že kámen, který je pro slabého překážkou, je pro silného odrazovým stupínkem. A za Vánoce dostáváme dvanáct černých puntíků-

Nechme stranou poslední dva roky, to strašidlo tu je od roku 2010, kdy Světová zdravotnická organizace vydala o tom prohlášení a stres vyhlásila za největší zdravotní riziko. Tehdy nebyl žádný covid (v květnu 2021 se na první místo v příčinách úmrtí vrátila ischemická choroba – jako dřív), aniž Putin, na něž tedy můžem v posledních dvou letech pocity ohrožení a z nich vyrůstající stres svádět.

Nicméně je to nejdelší období v dějinách Evropy bez válek, životní úroveň se zvýšila několikanásobně (to nemluvím o lidech, kteří si pro sociální dávky přijedou Mercedesem, ale o celé populaci), zdravotní péče je tak daleko, že s rozbitým kolenem spěchá mladík na pohotovost, místo aby si ho ošeřil jodovou tinkturou doma, lidský věk se prodloužil o 7-8 let. Odpadla fyzická dřina, vymizely toxické látky, výživa se zlepšila. Dřív matky obstaraly pět a více dětí, dnes na mateřské s jedním ohlásí maminka, že „úplně vyhořela“.

Lidé žijou déle, lépe, pohodlněji, jsou dobře živeni a vesměs zdravější, vymizely choroby, které je hubily, neválčí se, což bývala prakticky nepřetržitá zábava mocných a ohrožuje nás stres.

Z čeho???

Před stodvaceti roky desetiletá holčička časně ráno spěchala pěšky z Ořechovky na Ovocný trh, aby tam donesla čerstvé květiny, které tam její babička prodávala a pak šla do školy a netrpěla stresem – alespoň ve svých pamětech se o tom nezmiňuje.

V německé (jako obvykle důkladné) studii z roku 2016 uvedlo šest lidí z deseti, že trpí stresem a 23 % z nich považovalo svůj stres za extrémní.

Tahle těžká doba čeká svého Jacka Londona a Emila Zolu, kteří to zpracují pro další generace (a ty už to nebudou číst, když to nebude komiks). Nebo to bude spíš Oněgin?