Francouzský originál jako první verzi překladu uvádí „vábnička nebo jiné zvuky lákající ptáka do pasti“.

Kdo ještě pamatuje reklamu na projímadlo, v níž pán v noční košili a čepičce se svíčkou kamsi míří (my víme kam; na společný záchod, který byl tenkrát lokalizován na společné pavlači) a nápis: Máš-li bol, vem Darmol? Pak musí ještě pamatovat reklamy na Thymolin a kašpárka Mertena.

Málokdo dnes už ví, že Když benzín, tak BZ, nebo Když Olej – tak Mogul a dost těžko zavítá do Agrární banky československé. aniž uvěří tomu, že Šotek (mleté mýdlo Hellada – pozn. autora) vám vypere prádlo sám. Nejkrásněji ale dnes zní: Hubení muži, zkrášlete se trochu! Přiberte na váze – ale rovnoměrně. Dnes by to neupoutalo, stejně jako by neprošlo: Dobrá cigareta a dobrý doutník zvýší váš požitek při poslechu rozhlasu. Pro dámy zde bylo několik kulantních nabídek: Zaručený výsledek nebo peníze zpět. KRÁSNÉ PLNÉ POPRSÍ obdržíte (od koho?) při užívání cremu dr. Rixe.

A také verše: Radostně vstříc podzimu / v hezkém plášti, kostýmu.

Pak bylo v reklamách ticho, ono stejně všechno bylo na lístky, takže z Protektorátu pamatuju koledu: Hody, hody, doprovody, vajíčka jsou na lístky, dejte aspoň penízky. Benzin BZ byla naprosto nedostatkový a kotle na dřevoplyn reklamy neměly.

A po válce to nebylo o mnoho lepší. Pamatuju se, jak jsem po válce jezdil do Radlické mlékárny pro velkou porci jogurtu. Nemám sice vzpomínku na žádnou reklamu, ale na dlouhou cestu tramvají a zde po ruce materiál sebraný Karlem Čáslavským: https://www.youtube.com/watch?v=zpfwpIn9mfc.

V padesátých letech začaly kampaně: Americké velení dává vám, mandelinkám, čestný úkol... Kdo ještě pamatuje boj s mandelinkou?

Pak přišel znovu čas reklam a pan Vajíčko je pro celou generaci nezapomenutelný, když usilovně propagoval to, co bylo momentálně na trhu.

Ale je zde dost lidí, kteří pamatují reklamu: Pojištění účastníků hromadně pořádaných zájezdů do ciziny, které pořádá Československá kancelář zájezdů SSM.

A těch, kteří pamatují noční fronty před kanceláří této organizace v Praze za Jindřišskou věží a zájezdy, kdy vesměs estébačka, málokdy to byl chlap od StB, vedle řidiče vybrala pasy a vrátila je při dojezdu do ČSSR (to byla Československá socialistická republika).

Prosím, předejte tuhle informaci těm, kteří a které neměli příležitost si tohle vrcholné blaho socialismu užít, že v takové době jsme žili a že není problém do podobné jámy znovu spadnout. Estébáci mají stále své kamarády, jeden z nich má ambice dostat se na Hrad a pan prezident svou pupeční šňůru k Moskvě hned tak nepřestřihne.