Hrdinové, celebrity, národ a dav
Vlasta Burian dodnes čeká na odpovídající omluvu a rehabilitaci
Jeden z milovníků českého jazyka mě kdysi poučil, že nejstrašnější možný začátek sdělného textu je: Bylo jaro. Začnu tedy o stupínek lépe, a to citáty. Karel Čapek ve svém hojně citovaném (i hojně zakazovaném) pomnichovském sloupku píše: Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Bertold Brecht k národnímu sebevědomí říká: Běda národu, který nemá hrdinů a okamžitě dodává, běda národu, který je potřebuje.
Za můj život prošlo dějinami mnoho hrdinů. Byli to ti, kteří bojovali za vlast, což tenkrát nebylo zprofanované slovo. Část z nich zahynulo rukama nacistů, ti co přežili, byli buď naprosto nebo existenčně zlikvidováno komunisty
Zatímco hrdiny mnoho lidí nezná, celebrity zná celý národ. Vesměs v kladném smyslu, ač máme též oxymoron „negativní celebrity“. Loupežník Jánošík se dostal až na socialistickou dvoukorunu. To se Kozinovi nepovedlo a Vlastovi Burianovi, který se narodil 9. dubna 1891, připravil český národ nezasloužený tragický osud. Stejně jako Emilu Háchovi, který už to ale asi nevnímal.
Zatímco prezident Beneš, který v roce 1938 nechal národ v bryndě, byl uvítám s nelíčenými obrovskými ovacemi, stal se král komiků, který rozdával radost, terčem a obětí davového lynče. Přitom si nikdy nezadal s protičeskými a antisemitskými aktivitami a jeho jedinou „vinou“ bylo, že k němu chodili němečtí oficíři, čemuž nemohl zabránit.
Dav se nespokojil se zvěrstvy při divokém odsunu, potřeboval ještě povalit ty, kteří stáli na piedestalu v době, kdy ostatní hrbili hřbety a udávali (viz např. publikaci Panwiztova zpráva a pro jistotu Čurda byl urychleně odsouzen a ještě rychleji popraven dřív, než mohl být řádně vyšetřen jako agent gestapa, aby se neodhalily nežádoucí kontakty), kryl Burian ve svém divadle některé „nežádoucí“ osoby.
Protože soudy zabývající se nejprve „velkým dekretem“ a posléze i „malým dekretem“ ho osvobodily a uznaly nevinným, ujala se jeho případu StB. A jak píše v naší chystané knížce o depresích Vladimír Just, „Mimochodem, velkým omylem je myslet si, že tu začala skrytě řádit až po únoru 1948. A po zmanipulovaném, nezákonném procesu v květnu 1947 byl na třetí pokus konečně Burian odsouzen. Jak uváděla prakticky veškerá tehdejší média, po zásluze – Burian byl prý symbolem buržoazního paumění, soukromopodnika¬telského vykořisťování, tzv. „batismu v kultuře“ atd. Obhajoba ani její svědci, připraveni vyvrátit devadesát devět procent křivých nařčení, nebyli vůbec puštěni ke slovu, vše ze zákulisí řídil estébák doktor Bouchal.“
Komunisti mu vzali svět reprezentovaný prkny,nikdo z mocných se ho nezastal, vzali mu všechno a ponechali jen depresi. Důstojné odpovídající omluvy se dodnes nedočkal.
Psáno pro Český rozhlas
Jeden z milovníků českého jazyka mě kdysi poučil, že nejstrašnější možný začátek sdělného textu je: Bylo jaro. Začnu tedy o stupínek lépe, a to citáty. Karel Čapek ve svém hojně citovaném (i hojně zakazovaném) pomnichovském sloupku píše: Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Bertold Brecht k národnímu sebevědomí říká: Běda národu, který nemá hrdinů a okamžitě dodává, běda národu, který je potřebuje.
Za můj život prošlo dějinami mnoho hrdinů. Byli to ti, kteří bojovali za vlast, což tenkrát nebylo zprofanované slovo. Část z nich zahynulo rukama nacistů, ti co přežili, byli buď naprosto nebo existenčně zlikvidováno komunisty
Zatímco hrdiny mnoho lidí nezná, celebrity zná celý národ. Vesměs v kladném smyslu, ač máme též oxymoron „negativní celebrity“. Loupežník Jánošík se dostal až na socialistickou dvoukorunu. To se Kozinovi nepovedlo a Vlastovi Burianovi, který se narodil 9. dubna 1891, připravil český národ nezasloužený tragický osud. Stejně jako Emilu Háchovi, který už to ale asi nevnímal.
Zatímco prezident Beneš, který v roce 1938 nechal národ v bryndě, byl uvítám s nelíčenými obrovskými ovacemi, stal se král komiků, který rozdával radost, terčem a obětí davového lynče. Přitom si nikdy nezadal s protičeskými a antisemitskými aktivitami a jeho jedinou „vinou“ bylo, že k němu chodili němečtí oficíři, čemuž nemohl zabránit.
Dav se nespokojil se zvěrstvy při divokém odsunu, potřeboval ještě povalit ty, kteří stáli na piedestalu v době, kdy ostatní hrbili hřbety a udávali (viz např. publikaci Panwiztova zpráva a pro jistotu Čurda byl urychleně odsouzen a ještě rychleji popraven dřív, než mohl být řádně vyšetřen jako agent gestapa, aby se neodhalily nežádoucí kontakty), kryl Burian ve svém divadle některé „nežádoucí“ osoby.
Protože soudy zabývající se nejprve „velkým dekretem“ a posléze i „malým dekretem“ ho osvobodily a uznaly nevinným, ujala se jeho případu StB. A jak píše v naší chystané knížce o depresích Vladimír Just, „Mimochodem, velkým omylem je myslet si, že tu začala skrytě řádit až po únoru 1948. A po zmanipulovaném, nezákonném procesu v květnu 1947 byl na třetí pokus konečně Burian odsouzen. Jak uváděla prakticky veškerá tehdejší média, po zásluze – Burian byl prý symbolem buržoazního paumění, soukromopodnika¬telského vykořisťování, tzv. „batismu v kultuře“ atd. Obhajoba ani její svědci, připraveni vyvrátit devadesát devět procent křivých nařčení, nebyli vůbec puštěni ke slovu, vše ze zákulisí řídil estébák doktor Bouchal.“
Komunisti mu vzali svět reprezentovaný prkny,nikdo z mocných se ho nezastal, vzali mu všechno a ponechali jen depresi. Důstojné odpovídající omluvy se dodnes nedočkal.
Psáno pro Český rozhlas