Osvěta musí být natvrdo,
aneb levičáci na Západě netuší,co je reálný socialismus. Naši komunisté nechtějí nic víc, než moc.
Simon Wiesenthal a Elia Wiesel mají větší zásluhy, než v nebi – pokud existuje - tuší. Dostali do oběhu slovo HOLOCAUST a seznámili svět se zvěrstvy nacistů.
Nikdo zatím neudělal podobnou práci, která by vysvětlila i těm, kteří mají IQ kolem 60, co to byl ve skutečnosti socialismus, komunismus a co dodnes následuje ruská despocie. Zhlížení se v představách je jedna věc, desítky milonů mrtvých za Leninem, Stalinem a jeho následníky nikdo nedal do oběhu stejným způsobem, jako se povedlo zohlednit nacismus.
Díky tomu, že holocaust se dostal do povědomí většiny lidí od 70. let dál (do té doby to bylo jen slabé židovské „šoa“), nikdo dnes nesní o pořádku nacistické podoby.
Jestli si levičáci na Západě myslí, že socialistický systém je ráj na zemi, měli by si zajet do Ruska to okusit (nebo na západní Ukrajinu se nechat těmi lidumily ostřelovat).
Dnes mi jedna pacientka vyprávěla, jak na „dvojáku“ jí sousedka sdělila, že ti Rusové jsou v podstatě osvoboditelé a po dotazu „osvoboditelé od čeho“, pravila, že neví, že to nesleduje, ale že si myslí... Tomu se nedá říkat myšlení.
Lidem snícím o socialismu nestačila Tma o polednách, ani Jeden den Ivana Denisoviče, ani další věci, které napsali ruští disidenti. Žijí v pohádkovém snu, v iluzi o ráji, kde „všichni milujem / svou krásnou rodnou zem, / kde se volně dýchá lidem všem.“ Rád bych je ujistil, že ani ti na špici si nejsou svými životy jistí.
Simon Wiesenthal a Elia Wiesel mají větší zásluhy, než v nebi – pokud existuje - tuší. Dostali do oběhu slovo HOLOCAUST a seznámili svět se zvěrstvy nacistů.
Nikdo zatím neudělal podobnou práci, která by vysvětlila i těm, kteří mají IQ kolem 60, co to byl ve skutečnosti socialismus, komunismus a co dodnes následuje ruská despocie. Zhlížení se v představách je jedna věc, desítky milonů mrtvých za Leninem, Stalinem a jeho následníky nikdo nedal do oběhu stejným způsobem, jako se povedlo zohlednit nacismus.
Díky tomu, že holocaust se dostal do povědomí většiny lidí od 70. let dál (do té doby to bylo jen slabé židovské „šoa“), nikdo dnes nesní o pořádku nacistické podoby.
Jestli si levičáci na Západě myslí, že socialistický systém je ráj na zemi, měli by si zajet do Ruska to okusit (nebo na západní Ukrajinu se nechat těmi lidumily ostřelovat).
Dnes mi jedna pacientka vyprávěla, jak na „dvojáku“ jí sousedka sdělila, že ti Rusové jsou v podstatě osvoboditelé a po dotazu „osvoboditelé od čeho“, pravila, že neví, že to nesleduje, ale že si myslí... Tomu se nedá říkat myšlení.
Lidem snícím o socialismu nestačila Tma o polednách, ani Jeden den Ivana Denisoviče, ani další věci, které napsali ruští disidenti. Žijí v pohádkovém snu, v iluzi o ráji, kde „všichni milujem / svou krásnou rodnou zem, / kde se volně dýchá lidem všem.“ Rád bych je ujistil, že ani ti na špici si nejsou svými životy jistí.