Počet trýzněných lidí musí být devatenáct (n=19) a pak to projde


Mám na zahradě padesátiletou třešeň (ty rostou dost rychle). Mám taky žebřík, jehož šprycle neboli žebře stále drží, navzdory stoletému stáří (tehdy to dělali z odpovídajícho dřeva a neinstalovali tam „kurvítka“; výrobek měl přežít generace a také to splnil).

Seženu devatenáct (to je podstatné, kvůli neparametrickým statistickým metodám) nebožáků, kteří uvěří mému tvrzení, že na jejich úzkost zabere, když vylezou po žebříku, usadí se v koruně stromu a zapějí: Bývali Čechové statní jonáci, za doprovodu varhan dole umístěných. Všichni se zlepší. Je to publikovatelné a od té chvíle, jsou všichni ostatní zaostalí.

Třískání lidmi o kanape (freud a jehio následovníci), virtuální předvádění propastí nebo krys (KBT terapie v nové technologické úpravě), setkávání rodin pro řešení vztahů a ostatní zmizí – všechno je už zastaralé, protože moje moderní metoda je jediná (dnes nabízejí muchomůrky).
Líbí se mi všechny cesty, které zbaví lidi chorobné úzkosti a věřím, že není jen jedna.

Věnuju se psychiatrii pouhých 60 let (nepočítaje v to tři roky medických – učňovských) a mohu říci s Mesmerem, že ze všech sil, které na člověka působí, tou nejsilnější je člověk.