Blbější výmluvu si nedokážu vymyslet, ačkoliv představivost mám velkou.


V roce 1942, tedy před osmdesáti roky, nacisté v Lidicích předvedli, co umějí, včetně zničení hřbitova. Letošní pietní vzpomínka bude důstojná, důstojnější než v minulosti, protože byla omezena podpora komunistického Svazu bojovníků za svobodu. Pan prezident se ale pietních akcí nezúčastní, protože „nemá čas“.

Na dnešní vzpomínku do Kladna poslal svou ženu, která tam měla krátký projev a pak unikla všem dotazům, totéž předpokládám i v neděli.

Imbecilita až idiocie výmluvy svědčí o intelektu autora (autorů), prezident přeplněný jinými závazky je kouzelný! Zatím o něj nikdo moc nestál, tak se to asi nahromadilo ausgerechnet na významné kulaté výročí...

Jdu takhle po ulici a zastaví mě člověk, který mi řekne: To jste konečně správně řekl. A já se ptám, proč to neřekne také on nahlas. „Nechci vyčnívat“.

Naladění celé společnosti je „chemicky“ postižitelné a mozkovou chemií podmíněno (adrenalin versus kortizol). Společnost směřující k dosažení nějakých cílů je úplně jiná, než společnost volící „harm avoidance“ (česky „předpodělanost“).

Zanedlouho budeme volit prezidenta. Jeden z kandidátů umí lhát vynikajícím způsobem (nikdy jsem nebyl spolupracovník StB). Jde o to, koho si vyberem, zda kvalitního bohatého lháře nebo vojáka, který zatím nikdy lhát nemusel.