Podvodník je člověk, vydávající se za někoho, kým není.


V minulém století bylo v psychologii a psychiatrii vyhrazen anglický termín „impostor“ lidem, kteří se vydávali za někoho lepšího, výše postaveného, kvalifikovaného nebo vznešenějšího, než ve skutečnosti jsou. Typickým příkladem byl generál Radola Gajda, který na bitevním poli předstíral, že je chirurgem a také několik vojáků operoval.

Není na škodu, je-li staré slovo použito v novém smyslu, říká Plautus. Psychologové z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu použili termínu „impostor“ pro lidi s přesně opačným přístupem k sobě a ke světu. Lidé, kteří systematicky podceňují sebe a svůj výkon, trpí podle nich „fenoménem podvodníků“ (Impostor Phenomenon). Myslí si, že za jakýmkoliv úspěchem stojí vnější okolnosti nebo jen štěstí a náhoda. Ti lidé žijí v neustálém strachu, že jejich „klam“ bude odhalen. V nové studii „Personality and Individual Differences“ psychologové z Univerzity Martina Luthera Halle-Wittenberg (MLU) poprvé ukazují, že i v podmínkách reálného života se tento fenomén objevuje bez ohledu na věk, pohlaví a inteligenci. Dosud se to vyšetřovalo pouze na základě průzkumů nebo jednotlivých případů.

Je běžné, že lidé tu a tam zpochybňují své schopnosti. „Zdravá míra reflexe a pochyb o sobě samém může člověka ochránit před unáhleným jednáním,“ vysvětluje Kay Brauer z Psychologického ústavu MLU. Existují však lidé, kteří jsou neustále sužováni obrovským množstvím pochybností o sobě samých, přestože podávají dobrý výkon, jako jsou dobré známky nebo pozitivní zpětná vazba v práci. „Myslí si, že všechny jejich úspěchy nejsou produktem jejich dovednosti nebo tvrdé práce, místo toho připisují své vlastní úspěchy vnějším okolnostem, například štěstí a náhodě, nebo se domnívají, že jejich výkon je ostatními masivně přeceňován. Neúspěchy, na na druhé straně jsou vždy vysvětleny jako výsledek jejich vlastních nedostatků,“ dodává Brauer. Tito lidé trpí tzv. fenoménem podvodníků.

Tento osobnostní rys byl zatím zkoumán pouze v tzv. vinětových studiích (viněta = nálepka = značka; z Foucaultovy "značkovací teorie", označení, které lidé dají určitému jevu bez ohledu na jeho skutečnou kvalitu. Viz např. blázen). „Tyto studie zjišťují, jak silně účastníci souhlasí s různými teoretickými tvrzeními, například že je pro ně obtížné přijmout pochvalu nebo že se bojí, že nebudou schopni zopakovat to, čeho dosáhli,“ vysvětluje Brauer. Psychologové z Halle zkoumali téma poprvé v reálných podmínkách. Sedmdesát šest účastníků dokončilo řadu inteligenčních testů a získalo na ně pozitivní zpětnou vazbu, bez ohledu na jejich skutečný výkon. Poté byli dotázáni, proč si myslí, že to udělali tak dobře.

Studie ukázala dvě věci: Za prvé, míra podvodného fenoménu sama o sobě nesouvisí se skutečně naměřenou inteligencí nebo výkonem. Za druhé, test podpořil předpoklad, že lidé se sklonem k fenoménu podvodníka znehodnocují svůj objektivně měřený výkon a kladné výsledky připisují vnějším příčinám, jako je štěstí a náhoda, nikoli však svým vlastním schopnostem. „Tyto výsledky také zcela nesouvisí s věkem a pohlavím," říká Kay Brauer.

Trvalé podceňování vlastních schopností je často doprovázeno obavou, že tento domnělý intelektuální podvod bude dříve či později odhalen a lidé na to doplatí. Fenomén Impostor v tomto smyslu byl poprvé popsán v roce 1978 americkými psycholožkami Pauline Clance a Suzanne Imes. Pozorovaly, že existuje zvláště vysoký počet úspěšných žen, které si nemyslí, že jsou příliš inteligentní. „Fenomén Impostor není definován jako duševní choroba. Lidé, kteří jím trpí, však vykazují vyšší náchylnost k depresím," říká Brauer, který doufá, že nová studie připraví půdu pro možné intervence. Přizpůsobené školicí programy by například mohly pomoci zlepšit sebevědomí, spokojenost s prací a celkovou pohodu postižených.

Zdroj: Kay Brauer, René T. Proyer. The Impostor Phenomenon and causal attributions of positive feedback on intelligence tests. Personality and Individual Differences, 2022; 194: 111663 DOI: 10.1016/j.paid.2022.111663