„Zasklím tě mlčením“, vyhrožovala kdysi kamarádka padouchům a media se chopila jejího vzoru.


Nevím, zda je to hyperkorektnost (slušně předpodělanost), nebo strach z mafií, provázanost s těmi, které by bylo potřeba provětrat, nebo velké peníze a nejrůznější zájmy protestujících, ale je fakt, že veřejnoprávní media nám všem řadu věcí tají a když už se to provalí, tak to tutlají.

„Můžete mít přece svůj názor“, utěšuje jeden hrdina Valentova románu Jdi za zeleným světlem druhého. „To můžu, ale co je do názoru, když jej nemohu vyslovit?!“ Rád bych připomněl pár případů z poslední doby.

Po odvysílání pořadu o tom, jaké podvody se páchají ve jménu nějaké účinné metody na autistických dětech se strhla hysterická lavina. Útočící jedinci totálně přehlédli pointu pořadu – podvodné spolky s podvodnou výukou podvodných „odbornic“ a navíc „prachy na dlaň“ bez jakékoliv smlouvy – a pustili se do autorek, že ničí péči o autistické děti, přičemž takovou péči, jakou tam kamery zachytily je opravdu nutné zničit a její aktérky zavřít nebo vyhostit.

Úžasná byla stížnost Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, který byl postižen malomocným jasnovidectvím, neboť ačkoliv pořad neviděl, stěžoval si hned na nejvyšších místech ČT. O zbývajících kriticích je možné říci, že to byli buď blbečci, kteří neporozuměli tomu, oč v pořadu šlo, nebo lidé spojení s podvodníky, kteří si za žádnou cenu nepřáli, aby někdo tuhle kauzu zkoumal dál. A taky, že nezkoumal, protože ČT cítila, že má velmi mocné protivníky a další orgány, které se v tom měly porejpat, také. Jak vypadá situace dnes už si nikdo netroufne zkoumat, protože ti, kteří tyhle kšefty řídili, mají nepochybně dlouhé prsty a eminentní zájem, aby se v tom nikdo nešťoural.

Do vytracena vyšuměla reforma psychiatrie (a s ní dvě miliardy) vedená tou zdatnou ošetřující lékařkou Babiše juniora, kterého poslala pro jistotu na Krym. Paní doktorka Protopopová, která na kameru řekla cosi v tom smyslu, že bylo dobře, že psychiatři se do plnění ministerských příkazů nijak nehnali, takže v této chvíli je spáchaných škod méně, než mohlo být, na ministerstvu však zůstala téměř do konce Babišovy vlády a pak bez bližšího vysvětlení svůj post opustila.

Patrně aby nebyly příslušné listy označeny za nositele reakčních myšlenek, neotisknou kvalitní článek Václava Chvály a Ludmily Trapkové o jedinečné a nezastupitelné funkci rodiny při výchově dítěte. Jeden tatínek, navíc muž a jedna maminka, navíc žena (tedy žádné 14. pohlaví oscilující mezi rusalkou a velrybou) se zkušeným odborníkům v rodinné terapii jeví jako optimální. To ale není korektní a tak se to tisknout nebude. Zato článků dehonestujících Alianci pro rodinu se tam objevilo tolik, že to vypadalo na řízenou kampaň.

Teď je hotový dokument o šlendriánu, kšeftech, amatérismu, nezájmu a dalších ničemnostech v pěstounské péči, péči v kojeneckých ústavech (kterých máme stále nejvíc v Evropě – ale přece se nebudem přizpůsobovat!) a čeká na své odvysílání. Protože v této branži pracují také mocné mafie (kdyby ne, byl by problém dávno vyřešen), nezbývá mu, než trpělivě čekat. A to jsou jen vrcholy ledovců.

Hlídacím psům demokracie vypadaly zuby; když už nemůžou, modleme se, aby měli štěňata!