S nezbytnou porcí vytahování se.


Napřed to vytahování: stal jsem se čestným členem vědecké společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která se věnuje mikrobiomu. Je to mé druhé největší vyznamenání po Purkyňově medaili (2021) a nesmírně si ho vážím. Obojí je takové příjemné pošimrání a důvod k vychlubování (jak říkávala moje dcera). Děkuji za tuhle poctu a mikrouti byli, jsou a budou nadále mým zájmem. Musím žít ještě dlouho, abych přišel na to, jak a kudy ta malé bestie ovlivňují naše chování.

Povedla se nám kniha DEPRESE NENÍ DEPKA, kterou jsme spáchali s Agátou Pilátovou a Alešem Cibulkou a vydali v nakladatelství Vyšehrad. To nejpodstatnější není informace o depresi, její diagnostice a léčbě, ale skutečnost, že svým přiznáním k depresi a nezbytnosti léčení, se vyjevily i slavné tváře, někdy takové, od nichž bychom depresi nečekali. Agáta i Aleš odvedli vynikající práci při zpovídání těchto osobností.

S Denisou Vostrou jsme v termínu (deadline je zítra) odevzdali rukopis původně zamýšlený jako barnumský titul: Ze stresu se můžete vypsat, ale nahrazený daleko zajímavějším: Haiku – cesta ze stresu. Mně se tahle pingpongová spolupráce líbí a jejím prvním výsledkem byla knížka s Jirkou Koťátkem: Kdo opil Jiřího?

S bráchou jsme spáchali docela zajímavou publikaci: Osobnosti úžasné i porouchané, kterou vydal Galén a kde jsme se věnovali hlavně prezidentům mezi roky 1934 až 1953, jimž jsme vyprali prádlo. Ale jsou tam i úžasné osobnosti české medicíny a hrdinové odboje. Je to knížka spíš historicky zaměřená, k současným osobám je tam jen pár odkazů.

Paní redaktorka Daniela Brůhová byla tak laskavá, že uvedla do čtivé podoby mé nesouvislé bláboly pod názvem: Můj rodný blázinec. Je to text spíš o mém životě v době a a v psychiatrii, než naopak, o době a psychiatrii. Ponechávám historikům, co si z toho vyberou. Zda je bude zajímat moje vzpomínka na nečekaný nálet na Prahu v únoru 1945, nebo reálie reálného socialismu, který jsem zažil jako občan druhé kategorie.

A teď jedu na měsíc na dovolenou, v pondělí mám poslední ambulanci a věřím, že porostou houby.