Moderní elektronika rozhodně nezlepšuje mezilidskou komunikaci

Pamatuji doby, kdy většina lidí v tramvaji (metro ještě zdaleka nebylo) četla knížku. Někteří noviny menšího formátu než Rudé právo.

Pak přišly mobilní telefony a šíbři měli za pasem i tři, protože potřebovali být“na kontaktu“. Vypráví se, že na samém začátku mobilních telefonů se odehrála tato příhoda: Ve Stavovském divadle dávali Goetheho Fausta. Celého, nesestříhaného; tedy první díl, ale i tak to bylo dost. Představení začínalo v sedm a končilo v půl dvanácté. Na konci už byli utahaní nejen herci, ale i diváci a těšili se na konec. Ten se nezadržitelně blížil. Markéta už stála na popravišti obletována anděly, když nějakému pitomci v publiku začal zvonit mobilní telefon. Znavená Markétka pokračovala ve své roli, jak měla předepsáno a pateticky zvolala: Kdo mě to volá? Není nutné dodávat, že to neustáli ani diváci, ani herci a za bujarého smíchu šla opona dolů.

Elektronika se čím dál tím víc zdokonalovala a když dnes jedu tramvají nebo metrem, jsem jediný, kdo nešmejdí prstem po malé lesklé ploše. Když tak v MHD stojím a neslušně kouknu, co má ten sedící člověk před sebou, tak vlastně on jen furt šmejdí a na třetí zastávce chytne něco, u čeho se zastaví. Ale ne na dlouho. Nebo taky píší a taky hovoří.

Odposlech polodialogů, které se navzájem prolínají. Sakra, už máte ty součástky? táže se jeden hlas a z vedlejšího sedadla zazní odpověď: Kup raděj to zelí. Před několika roky vyšla seriózní práce nazvaná „The smarter my phone grows, the more stupid I become“. Není ojedinělá. Řada experimentů ukazuje, že u téže osoby blízkost telefonu zhoršuje výkon, zatímco bez něj je úkol řešen lépe a rychleji. Vysvětlení: ne, že by spoléhal, že to vyřeší za něj telefon, ale ten mu odklání nevědomou pozornost a tím vlastně narušuje práci.

Slyšel jsem dobrý příběh od krematoria. Jak se tak do obřadní síně scházeli smuteční hosté, zeptala se jakási horlivá dívčina s přístrojem v ruce té osoby, která to pak dala dál.
- Nevíte jaká je tu wifina?
- Snad nějaká úcta k zemřelým! zněla pohoršená odpověď.
- Děkuju – a už ta slova ťukala do přístroje.