Porod je v zásadě přirozený akt, jenže nejen u člověka tam pomáhají.

Novorozenec má o něco větší hlavičku než je průměr otevřených porodních cest (horší. když jde napřed prdelka a ještě horší, když nějaké okončetiny) a je otázkou, nakolik to býval cedník Matky přírody. Ibis redibis non morieris.

Za to, že jsme tu, vděčíme pramatkám a jejich pomocnicích. Tehdy už také znaly bylin, napomáhající cestě novorozence ven.

Profesor Rubeška na lomu 19. a 20. století vychoval desítky porodních babiček a poslal je do světa pomáhat přivádět na svět nové plátce daní.

Za mého dětství se rodilo napůl doma a napůl v porodnicích a nepochybně to byla v porodnicích s lepšími výsledky. Statisticky. Co se týče pohody, tenkrát ty výzkumy nebyly.

Porodní babičky se dnes jmenují jinak a jsou nepochybně lépe vycvičené než za profesora Rubešky. A chtějí své housky (bylo mi trapné užití standardnícho: „svůj chléb“).

Co je blbé, že když selžou, volají doktora (viz brněnský případ, který končil soudem a smrtí přivolaného lékaře posléze na infarkt) a najednou je za vše doktor odpovědný. Jak jsem x-krát napsal, medicína je mocenská struktura (jsem její součást a může mě za herezi trestat).

Jako doktor s titulem MUDr. (za Kahudy „promovaný lékař“) si troufám říct panu řediteli ÚPMD, že výkřik RNDr. Hudečka stojí za víc, než za odpálkování. Pan doktor Hudeček totiž také není blbec.

Jsem jen psychiatr. Rodil jsem jednou při stážích u profesora Klause, byl to úžasný zážitek. Připadalo mi to intenzivnější než na hokeji, když všichni řvali: Maminko tlačte! A pak se vynořila holčička. Maminka byla šťastná, jak na obrazech, my taky. Bylo to úžasné.

Myslím, že je čas na dialog, ne na souboj. Když někdo promaže infarkt, co já pamatuju (a pamatuji dlouhé roky) v IKEM, nikdy mu nenadávali.