Pandoro, nech tu škatuli na pokoji!
Tak by to řekl tatínek, kdyby nějakého měla; stejně by ho neposlechla.
Pandora, ačkoliv stvořena z hlíny, jak už notoricky neznámo, byla krásná, nádherná, doslova samá krása, až to třískalo dveřma. Prometheus, který dobře věděl, že všechny dary bohů nejsou zrovna úžasné, ji jako nabízenou manželku odmítl. Tak vyšla na jeho bratra. Ten prý byl zvědavý, jaké dary jí dali bohové sebou, ona prý také. A tak tu skříňku otevřeli.
Tam ale nebyly šperky, ani stodolarové bankovky, ale všechnomožné svinstvo včetně akcií jedné velké zemědělské společnosti Agro. A ten hnůj se vyvalil ven (poskytl sice Heraklovi tréninkovou možnost na pozdější vyčištění chlíva Agro společnosti krále Augiáše) a napatlal se na lidské životy.
Původní lidé proto raději zahynuli při potopě a dcera Pandořina jménem Pyrrha spolu s manželem Deukalionem založili nový lidský rod. Měli zajímavý rozmnožovací cyklus: stačilo, když házeli za hlavu šutry a z nich vnikli lidé. Vzniklí museli ale rychle uskočit, aby nebyli zasaženi dalším člověkem a tak tam záhy byla dost velká tlačenice a hned si začali dávat vzájemně přes hubu.
Zatím o kousek dál zalidňovali Zemi další přeživší, což byl Noe a jeho synové, v té době skuteční sexuální otroci. Zato jim Jahve po čase dal Desatero, a když se jej drželi, dobře se jim vedlo, navzdory hodným a kvalitním sousedům.
Naše civilizace Desatero převzala a dokud se ho držela, držela pohromadě. K tomu jí pomáhal i Ježíš. Pokud vznikla kolem nich tlačenice, začaly rozbroje. Někdy bylo možné cítit i hnůj a čistička odpadních vod. Jinak ovšem sama o sobě křesťanská pravidla nabádají k míru, pohodě a spořádaném životě.
Bronnie Ware, pracovnice v hospici, vydala knihu o tom, čeho lidé před smrtí nejvíc litují, Dá se to vše shrnout jako porušení Ježíšova, milovati budeš Boha nade všechno a bližního svého jako sebe sama. Rozpouštíme své životy v malichernostech, děláme spoustu pitomostí, pachtíme se za zbytečnostmi a uctíváme konzum. Sami otvíráme skříňky s tím, co nám škodí. ale je dobrým zvykem to na někoho svést. Ještěže máme Pandoru!
Pandora, ačkoliv stvořena z hlíny, jak už notoricky neznámo, byla krásná, nádherná, doslova samá krása, až to třískalo dveřma. Prometheus, který dobře věděl, že všechny dary bohů nejsou zrovna úžasné, ji jako nabízenou manželku odmítl. Tak vyšla na jeho bratra. Ten prý byl zvědavý, jaké dary jí dali bohové sebou, ona prý také. A tak tu skříňku otevřeli.
Tam ale nebyly šperky, ani stodolarové bankovky, ale všechnomožné svinstvo včetně akcií jedné velké zemědělské společnosti Agro. A ten hnůj se vyvalil ven (poskytl sice Heraklovi tréninkovou možnost na pozdější vyčištění chlíva Agro společnosti krále Augiáše) a napatlal se na lidské životy.
Původní lidé proto raději zahynuli při potopě a dcera Pandořina jménem Pyrrha spolu s manželem Deukalionem založili nový lidský rod. Měli zajímavý rozmnožovací cyklus: stačilo, když házeli za hlavu šutry a z nich vnikli lidé. Vzniklí museli ale rychle uskočit, aby nebyli zasaženi dalším člověkem a tak tam záhy byla dost velká tlačenice a hned si začali dávat vzájemně přes hubu.
Zatím o kousek dál zalidňovali Zemi další přeživší, což byl Noe a jeho synové, v té době skuteční sexuální otroci. Zato jim Jahve po čase dal Desatero, a když se jej drželi, dobře se jim vedlo, navzdory hodným a kvalitním sousedům.
Naše civilizace Desatero převzala a dokud se ho držela, držela pohromadě. K tomu jí pomáhal i Ježíš. Pokud vznikla kolem nich tlačenice, začaly rozbroje. Někdy bylo možné cítit i hnůj a čistička odpadních vod. Jinak ovšem sama o sobě křesťanská pravidla nabádají k míru, pohodě a spořádaném životě.
Bronnie Ware, pracovnice v hospici, vydala knihu o tom, čeho lidé před smrtí nejvíc litují, Dá se to vše shrnout jako porušení Ježíšova, milovati budeš Boha nade všechno a bližního svého jako sebe sama. Rozpouštíme své životy v malichernostech, děláme spoustu pitomostí, pachtíme se za zbytečnostmi a uctíváme konzum. Sami otvíráme skříňky s tím, co nám škodí. ale je dobrým zvykem to na někoho svést. Ještěže máme Pandoru!