Za války jsme měli několikrát týdně dušenou mrkev jako přílohu k bramborám.

Taky špenát, o němž se v důsledku překlepu písařky věřilo, že má desetkrát víc železa, než ostatní zelené rostliny, které nám bylo dopřáno komzumovat. Díky – a tady ta předložka sedí – této dietě bylo za války daleko méně cukrovky II. typu.

Děvčata z mojí generace se nemusela utahovat do korzetů jako princezna Sissy a při všeobecném nedostatku. Nicméně pamatuju už ve druhé měšťance spolužačku extrémně hubenou v plandavém oblečení, která měla zajímavé, velice“tlusté“ písmo. Například u psaného „a“ byla délka téměř dvakrát větší, než výška.

Pak se epidemie mentálních anorexií rozprasila. 1966 jsem nastoupil jako psychiatr na Ústav pro výzkum výživy lidu, což bylo mimo jiné pracoviště, kam chodily holčičky s mentální anorexií, aby nemusely do blázince. Pamatuju jich několik velice živě. Sněhurka se chodila vážit se žehličkou v kapse a císařovna skrývala své knedlíky do rukávů. Pak je vymrštila oknem. Byli jsme tehdy nezkušení a podle světových doporučení jsme to zkoušeli antidepresivy.

Císařovna se vdala. Jejím manželem byl muž, který jako dítě vyrůstal jako syn velitele koncentráku. Pak emigrovala do NSR (dnes správně SRN) a přijela se mi ukázat za dva roky, jako krásná mladá žena.

Pamatuji se na dívku, která „problila“ 300 000 ročně a to byly docela slušné peníze... Když jsem se jí ptal, proč tedy nejí brambory, odvětila, že je mlsná.

Dneska je oddělení pro Poruchy příjmu potravy (PPP) Ke Karlovu 11. Je vedeno velice profesionálně a k do jde jinam, dělá chybu!

Termín ORTOREXIE mě zastihl až ve stáří. Nicméně rád bych vzkázal, že do mých 50 let, jsem jedl, co bylo. A někdy opravdu výběr nebýval bohatý. Praví svatej Tomáš, doma jez, co máš a jinde, co ti dají!!!