Bylo to celkem jednoduché, stačil eskalátor v metru; navíc je to levné, neb už jezdím zdarma.

Dobře mi tak, neměl jsem spoléhat na technologie a vyfunět to po schodech. Pak jsem vyjel na poslední doma ještě schválený výlet (zítřejší seminář přece nelze stornovat!) a za cenu naprostého vyčerpání pana kolegy Šťovíčka (Trutnov Praha, Praha Trutnov. Trutnov Praha, Praha Trutnov – dobře mu tak), jsem spáchal seminář. To ale není to nejpodstatnější.

V místní škole mají off-line day, kdy se na celé škole vypnou všechny sítě a učitelé i žáci mají možnost žít, jak před 20 roky. Žáci osmé třídy váhají, jak se naladit na zítřejší setkání do kina. Nestačilo by se dohodnout, že se v sedm sejdem před bijákem? No jo, stačilo!!! Krásné je pozorovat abstinenční syndrom, kdy v 0:00 s koncem dne, všichni se chopí svých telefonů...

Škola tímto dala impulz Evropě. Jinak – pokud to nevíte – žáci tráví průmětně 5 hodin denně čuměním do displejů svých elektropřátel.

Restaurace 2. cenové skupiny, vcházejí čtyři mladí muži, zřejmě přátelé. Usednou k objednanému stolu, mobilní telefony odloží vlevo od vidličky. Přinesený jídelní lístek si vyfotí. Poté, co si objednají, dva z nich zašmátrají po displejích a zřejmě i cosi vyřídí.

Přinesené jídlo si vyfotí a fotky si vzájemně pošlou.

Jako psychiatr si UMÍM představit, že tahle blbost zajde ještě dál. Sice nevím kam, ale vím, že je to možné. A to mě děsí...