Dnes by si pejsek s kočičkou nešli opatřit praporky.

Pejsek s kočičkou by si nešli sehnat praporky, místo toho by šli do hospody nadávat na to, že jsou zavřené obchodní domy, kde lze pivo koupit levněji. Ještěže tu máme původně čínské, nyní vietnamské večerky!

Dušičky se pasou nedaleko a tak snad proto dušičková nálada už všeobecně preventivně vládne. Místo oslavy samostatnosti využívají lidé dnešního volna k povinnému rituálnímu navštívení hrobů. Nekrofilního vyvrcholení se dočkáme večer na Hradě. Tam bude samostatnými občany svobodně zvolený prezident rozdílet metály.

Samostatnost je dnes vyprázdněným pojmem podobně jako pravdomluvnost, čestnost a další diluviální ctnosti. Samostatnost je brána jako samozřejmost a zajímalo by mě, kolik mužů by šlo republiku bránit ve srovnání s mobilizací roku 1938.

Jeden americký bedekr naši situaci trefně vystihuje: Československo je stát, který byl založen v roce 1918 a od svého vzniku se neustále zmenšuje.

Ono to celé bylo založeno na švindlech. Na protiněmeckou převahu byl uměle stvořen československý národ. V květnu 1918 byla sepsána Pittsburghská dohoda (vo slovenčině), v níž byla Slovákům slíbena autonomie. Když Beneš předváděl v roce 1919 v Paříži Willsonovi hranice našeho území a prořekl se, že v něm je 3 500 000 Němců, Willson jen škytl: To mi Masaryk nikdy neřekl. Beneš ho ujistil, že to všechno zvládnem hravě. Ustáli jsme pokusy o odtržení německých oblastí, Slovákům jsme ale autonomii nedali, protože právem počtu Němců ti by se o ni brali také oni.

Švehla jako ministerský předseda navrhoval Masarykovi odvolání Beneše z postu ministra zahraničí, protože nehodnotí správně situaci v Německu. Dále stoupající nebezpečí odmávl Beneš tvrzením, že Sokolové a jejich slety jsou dostatečným odstrašením. Český rozhlas nevysílal německy a tak byli naši němečtí spoluobčané odkázáni jen na hlasy z Říše.

Opakovaně zhroucený Beneš – sotva se dočkal uznání exilové vlády – neuměl nic lepšího, než navzdory nesouhlasu a nelibosti Churchilla i Edena, odletět v roce 1943 do Moskvy a tam vlézt do chřtánu báťušky Stalina a naletět na plány Gottwaldovy skupiny, kde mu nejvíc vyhovoval zákaz agrární strany. To byl jeho velký příspěvek k Vítěznému únoru 1948.

Po několika drobnějších i větších cévních mozkových příhodách (mozková mrtvice), utrpěl Beneš v létě 1947 jednu opravdu rozsáhlou a následnou poruchou mozku a jeho činnosti. Kdyby byl tehdy odstoupil, jak radili všichni lékaři i rozumní lidé okolo, mohl si „zachovat tvář“ a nezůstat v dějinách jako slaboch, který zradil své stoupence a umožnil legální nastolení komunistického teroru.

To byla po nacistické okupaci druhá ztráta samostatnosti. Pražské jaro, které přineslo mezi lidi radostné pocity, se nedočkalo podzimu a 10 000 ruských tanků nám dalo po třetí vědět, co naše samostatnost obnáší.

To, co jsme získali po 17. listopadu 1989, je největší svoboda, kterou jsme kdy měli. Spojení s evropskými státy a NATO nám zajišťují víc bezpečí, než některými dodnes oplakávaný stát postavený na austroslavistické koncepci (https://cs.wikipedia.org/wiki/Spojen%C3%A9_st%C3%A1ty_Velk%C3%A9ho_Rakouska). Nějak si toho málo vážíme, jako kdybychom zapomínali, že Ukrajine bojuje také o naši svobodu.