Aby okořenili celkem banální událost, jsou ochotní prznit jazyky.

Šetřím si psychiku a nečtu noviny, zprávy na internetu, nesleduju TV a vyberu si v mediích, pokud mám o něco zájem. Nejsem tak zaplavován deštěm informací, které mají sice jepičí život, ale silný emoční náboj, takže místo toho, aby informovaly, zneklidňují. Vzpomeňte jen na pandemii covidu a nic neříkající čísla s hrozivými titulky.

V každém mediu je šéfredaktor. Ten je odpovědný za to, co se publikuje a co jde do koše. Oceňuji hulvátství šéfredaktora Novinek, který v případě, že se v systému něco pokazí (nebo rychle raději stáhne), se podobně jako Zeman neumí omluvit. Místo toho použije legrační (on si snad myslí, že je žertovné) oznámení: Jejda, něco se pokazilo. Veselé jejda někdy nahradí překvapené ouha.

Uráží mě zacházení z češtinou a dalšími jazyky, kdy vznikají patrvary, za které by takové autorka či autory nepustili ani k maturitě, natož na novinářskou školu. Dozvěděl jsem se, že se kdosi odhodlal ke coming outu. Anglické „coming out“ dostalo českou podobu jako slovo, substantivum středního rodu (?proč ne ženského?) a navzdory tomu, že se skládá ze dvou slov, je bráno jako pojem, kde na prvním slovu nezáleží.

Když už coming out v české podobě, tak nominativ coming out, genitiv i dativ comingu outu, acusativ comingu oute, vokál o comingu outu a instrumentál s comingem outem! V ženském rodě by to bylo složitější, představte si je, že byste setkali s comingou outou.