OSMÉHO
Apsyrtní drama
Osoby a obsazení:
Vilík: Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Jarda: Jaroslav Bořita z Martinic
Spejbl: Spejbl
Julča: Julie Capuletová
Obraz 1.
(Vilík, Jarda, Julča, Spejbl)
Odehrává se 8. listopadu v salonu Madame de Pompadour
Vilík (vchází): Tak to jsme jim to zase natřeli. Ale abych tak řekl, nic moc masakr. Rabovat a znásilňovat se stejně začne až zejtra. Nebejt těch třista Moravanů, ani by se to nedostalo do večerních zpráv.
Julča (rozestřená na divanu): Tě vítám pupíku! Mám pro tebe novinku.
Vilík: Neříkej mi pupíku. Jak rád bych, kdybys mi jednou mohla říct Vilíku.
Julča: Kecáš, Vilíku!
Vilík: (přechází zlostně boudoirem a obřas škobrtne o šavli – komický prvek) Za prvé neříkala, kecáš a za druhé mu netykala.
Julča: Kdo?
Vilík: Slávka!
Julča: Slávka jedlá?
Vilík: Hlubinová.
Julča: A to se pro ni musel nořit?
Vilík: Ne, ona byla už měsíc nad řekou. Jakouže pro mě máš novinku?
Julča: Porodila jse ti dnes v noci pět malých bobříků.
Vilík: Doufám, že až po půlnoci. Nepřeju si, aby měli narozeniny jako Lev Trocký!
Julča: To už Fabricius zařídí.
Vilík: Ten zařídí maximálně prd. Vždyť leží na chirurgii Na Františku, když se blbec tak držel parapetu! (usedá do křesla, které se pod ním kácí). Doprdele! (pokud je v publiku mládež pod 18 let, řekne Vilík: Mordydy, mordydy. Sakrblé!).
Julča: Ti malí lumpíci! Ti se museli narodit už před půlnocí a trénovali, než jsem je vypustila do zámeckého parku.
Spejbl (vstoupí zleva. celou řeč přednese cestou napravo, kde zase zajde): Je tu úzkost, úzkost z pohody, přičemž pohoda je pojem, který ztratil smysl, že ano.
Jarda (snáší se shora): Copak bude dnes k večeři?
Vilík (namáhavě vstává): Pět malých bobříků.
Julča: Nééééééééééééééééééééééé! (omdlévá).
Osoby a obsazení:
Vilík: Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Jarda: Jaroslav Bořita z Martinic
Spejbl: Spejbl
Julča: Julie Capuletová
Obraz 1.
(Vilík, Jarda, Julča, Spejbl)
Odehrává se 8. listopadu v salonu Madame de Pompadour
Vilík (vchází): Tak to jsme jim to zase natřeli. Ale abych tak řekl, nic moc masakr. Rabovat a znásilňovat se stejně začne až zejtra. Nebejt těch třista Moravanů, ani by se to nedostalo do večerních zpráv.
Julča (rozestřená na divanu): Tě vítám pupíku! Mám pro tebe novinku.
Vilík: Neříkej mi pupíku. Jak rád bych, kdybys mi jednou mohla říct Vilíku.
Julča: Kecáš, Vilíku!
Vilík: (přechází zlostně boudoirem a obřas škobrtne o šavli – komický prvek) Za prvé neříkala, kecáš a za druhé mu netykala.
Julča: Kdo?
Vilík: Slávka!
Julča: Slávka jedlá?
Vilík: Hlubinová.
Julča: A to se pro ni musel nořit?
Vilík: Ne, ona byla už měsíc nad řekou. Jakouže pro mě máš novinku?
Julča: Porodila jse ti dnes v noci pět malých bobříků.
Vilík: Doufám, že až po půlnoci. Nepřeju si, aby měli narozeniny jako Lev Trocký!
Julča: To už Fabricius zařídí.
Vilík: Ten zařídí maximálně prd. Vždyť leží na chirurgii Na Františku, když se blbec tak držel parapetu! (usedá do křesla, které se pod ním kácí). Doprdele! (pokud je v publiku mládež pod 18 let, řekne Vilík: Mordydy, mordydy. Sakrblé!).
Julča: Ti malí lumpíci! Ti se museli narodit už před půlnocí a trénovali, než jsem je vypustila do zámeckého parku.
Spejbl (vstoupí zleva. celou řeč přednese cestou napravo, kde zase zajde): Je tu úzkost, úzkost z pohody, přičemž pohoda je pojem, který ztratil smysl, že ano.
Jarda (snáší se shora): Copak bude dnes k večeři?
Vilík (namáhavě vstává): Pět malých bobříků.
Julča: Nééééééééééééééééééééééé! (omdlévá).