Proměny
Ovidius netušil, jaké možnosti téma skýtá.
Kipling přináší ve své pohádce o vzniku pásovců zajímavou teorii o přátelství želvy a ježka a jejich společném nepříteli, mladém pardálovi. Když ho několikrát ošidili, ke svému děsu zjistili, že se mladý pardál naučil poznávací říkanku: Nestáčí se, ale plove, takový tvor želva slove, stáčí se a neplove, pak to jistě ježek je. Jeden od druhého se učili správným obranným vlastnostem, až z toho byl pásovec.
Zvířecí říše je vůbec oblastí, s níž si lidská fantazie zahrává. Odstrašujícím příkladem budiž Ladova Svatba naší kozy, která si vzala vlka. To vám byla svatba, děti, / takových je málo. / Hned vám budu vyprávěti, / co se potom dálo. Dálo se mnohé, dokonce tam byla rvačka, k níž bylo nutné přivolati soudce, který to rozřešil (pokud si vzpomínám) domluvou, končící výrokem: Kdo by dál však váhal přestat / v nelad uvádět náš dům, / todičům ho dáme ztrestat / nebo jejich zástupcům.
Máme tu bajku o blbé a ješitné vráně a chytré lišce, která se dostala na obrázky obalů celé řady sýrů, máme neuvěřitelné příběhy, jak ježek nabírá jablka na ostny a odnáší si je na zimu (propíchaná) do pelechu, máme mnoho vyprávění o lvu jako králi zvířat (Velká rada zvířat), Turgeněv má nádhernou bajku o orlovi a vzdělanosti, Ezop se zvířaty jen hemží.
Tam všude zvířata jednají, aniž se příliš proměňují. Dokonce málokdy vystoupí ze svého stereotypu. Chytrá kmotra liška, trochu přihlouplý medvěd, věrný kůň, nebo kočka, která ví, že člověk je na to, aby jí sloužil.
Dnes jsme však mohli zažít proměnu malého sběratele zrní v ustájené velké zvíře v chlévě, nebo snad šakala. Tenhle malý ruský kolaborant netuší, že důstojnost člověka spočívá v jeho sebejistotě jako o člověku ctnostném, spravedlivém a držícím slovo. Jestli tady začíná rozdmýchávat atmosféru „nebudeme se přece uskromňovat kvůli nějaké Ukrajině“, nemá tady mít hlas a může jít troubit přímo do Kremlu.
Jistěže budeme potřebovat více solidarity, vzájemné pomoci a státních zásahů. Důstojnost člověka je ale něco úplně jiného než se domnívá ombudsman. To, co on vynáší, je možné, dokonce nutné, kompenzovat. Důstojnost však vychází zevnitř, jak nám dokazuje například sedm statečných podílejících se na atentátu na Heydricha. Finanční dostatek si zařídil Čurda.
Kipling přináší ve své pohádce o vzniku pásovců zajímavou teorii o přátelství želvy a ježka a jejich společném nepříteli, mladém pardálovi. Když ho několikrát ošidili, ke svému děsu zjistili, že se mladý pardál naučil poznávací říkanku: Nestáčí se, ale plove, takový tvor želva slove, stáčí se a neplove, pak to jistě ježek je. Jeden od druhého se učili správným obranným vlastnostem, až z toho byl pásovec.
Zvířecí říše je vůbec oblastí, s níž si lidská fantazie zahrává. Odstrašujícím příkladem budiž Ladova Svatba naší kozy, která si vzala vlka. To vám byla svatba, děti, / takových je málo. / Hned vám budu vyprávěti, / co se potom dálo. Dálo se mnohé, dokonce tam byla rvačka, k níž bylo nutné přivolati soudce, který to rozřešil (pokud si vzpomínám) domluvou, končící výrokem: Kdo by dál však váhal přestat / v nelad uvádět náš dům, / todičům ho dáme ztrestat / nebo jejich zástupcům.
Máme tu bajku o blbé a ješitné vráně a chytré lišce, která se dostala na obrázky obalů celé řady sýrů, máme neuvěřitelné příběhy, jak ježek nabírá jablka na ostny a odnáší si je na zimu (propíchaná) do pelechu, máme mnoho vyprávění o lvu jako králi zvířat (Velká rada zvířat), Turgeněv má nádhernou bajku o orlovi a vzdělanosti, Ezop se zvířaty jen hemží.
Tam všude zvířata jednají, aniž se příliš proměňují. Dokonce málokdy vystoupí ze svého stereotypu. Chytrá kmotra liška, trochu přihlouplý medvěd, věrný kůň, nebo kočka, která ví, že člověk je na to, aby jí sloužil.
Dnes jsme však mohli zažít proměnu malého sběratele zrní v ustájené velké zvíře v chlévě, nebo snad šakala. Tenhle malý ruský kolaborant netuší, že důstojnost člověka spočívá v jeho sebejistotě jako o člověku ctnostném, spravedlivém a držícím slovo. Jestli tady začíná rozdmýchávat atmosféru „nebudeme se přece uskromňovat kvůli nějaké Ukrajině“, nemá tady mít hlas a může jít troubit přímo do Kremlu.
Jistěže budeme potřebovat více solidarity, vzájemné pomoci a státních zásahů. Důstojnost člověka je ale něco úplně jiného než se domnívá ombudsman. To, co on vynáší, je možné, dokonce nutné, kompenzovat. Důstojnost však vychází zevnitř, jak nám dokazuje například sedm statečných podílejících se na atentátu na Heydricha. Finanční dostatek si zařídil Čurda.