Důstojný pokračovatel Masarykova a Havlova díla se hlásí do prezidentské sesle.

Volby jsou v tomto společenství vždycky problematické. V roce 1526 nevěděli čeští stavové nic pitomějšího, než povolat na český trůn Habsburky. To se nám pak úpělo!

Prezident Edvard Beneš, když dosáhl uznání svých pozic v exilu, v rozporu s uzavřenými smlouvami, že exilové vlády nebudou samostatně uzavírat dohody s velmocemi, zvolil vlastní cestu a vletěl v roce 1943 (po několika mozkových příhodách) Stalinovi přímo do chřtánu. Proti této cestě byl jak Churchill, tak Eden, on však na ně nic nedal a z Moskvy ještě poslal trucovitý telegram o tom, že se dohodli na novém ekonomickém modelu. V té chvíli byl de facto s jeho požehnáním počat puč vykvetlý v únoru 1948.

Po těžké cévní mozkové příhodě v červenci 1947 měl Beneš odstoupit, on však setrvával s výrokem, že není kdo by ho nahradil. Nakolik v tom mělo váhu slovo jeho manželky (Edáčku, uděláme to takhle! což bylo domácí pravidlo,), zbývá se jen dohadovat.

Československý národ – tehdy ještě oficiálně uznávaný – si v roce 1946 zvolil komunisty; slovenská část tohoto národa-nenároda byla rozumnější, ale také jí to bylo houby platné. Začalo radostné budování vrcholící komunistickým terorem.

S ním následovala plejáda nablblých loutek bez charakteru. Zdálo se, že v roce 1989 na Hradě vzešlo světlo. Ale lidský život je krátký. Zloděj per byl důstojným nástupcem a pak to šlo ještě níž.

Kandidát, kterému jeho stáda krav vyrábějí mléko ve svých žaludcích tam ale ještě nebyl.

Nejhorší jsou analfabeti, kteří se naučili počítat. Mark Twain