Historie objevu veselého smíchu se smutným koncem.

Vynálezci mají někdy štěstí, jak nám mohou potvrdit Kekule ze Stradonic, objevitel cyklické molekuly benzenu, kterému se ve snu zjevilo šest opiček (jiní tvrdí, že to byl posvátný had Orouburos), nebo Elias Howe, vynálezce jehly do šicího stroje okopírované z děravého kopí domorodců, které spatřil také během spánku.

Nebo se jim to může vymknout, jak se stalo Alexandru Grahamu Bellovi, který původně chtěl udělat něco jako sluchovou protézu a vyvinul se z toho ďábelský vynález zvaný telefon.

Pak jsou tu objevy označované jako serendipity, což je třeba vynález bakelitu, který se vytvořil, když něco káplo, kam nemělo, nebo penicilinu, který Flemingovi sežral svačinu. Vynálezci mohou chrlit novinky jako Thomas Alva Edison, nebo být natolik ponořeni do hledání dalších objevů, že ani netuší, že jim je jiní kradou, jako to bylo běžné v případě Nikoly Tesly. Marconi pak se stal nejen slavným, ale také bohatým.

A pak jsou vynálezci, vedle nichž neradno bydlet. Příkladem budiž Alfred Nobel, který překonal strýce Františka ze Saturnina, protože výbuch v jeho továrně byl na denním pořádku, až takové pokusy ve Švédsku zakázali.

Zatímco Nobel tušil, co odkázal světu, jsou tu někteří, jejichž objevy se dočkaly slávy mnohem později po svém zrodu. Napřed tady byli Pristley a Davy. Ti pustili do světa své plyny, tedy plyny vyrobené v laboratoři. Zde se hodláme věnovat jen jednomu, a to oxidu dusíku, N2O, jinak známému pod jménem rajský plyn.

Oxid dusný se připravuje mnoha způsoby a mimo jiné také tepelným rozkladem dusičnanu amonného:, což je cesta k výbuchu. Oba chemici tedy volili cesty mírnější a tak zůstali zachováni i s laboratoří. Oxid dusný pozoroval poprvé John Mayow v roce 1669 a později Joseph Priestley v roce 1772. O dvacet let později Humphry Davy stanovil jeho složení a na rozdíl od svých předchůdců s ním začal experimentovat na sobě a na svých přátelích. Zjistil, že člověk po jeho podání se směje, když je plynu víc, tak usíná a když je ho moc, tak by mohl opustit toto slzavé údolí, jak to umožnili vědci několika zvířatům, která se tak zasmála naposled.Davy všechna svá zjištění publikoval v roce 1880 v knize „Researches, chemical and philosophical“.

Dodnes najdete reklamu: Smějící se plyn si můžete koupit online na... Občas se jím potěší účastníci na party, jsou ale také trvalí uživatelé. Ve třicátých letech devatenáctého století byl rajský plyn náplní každého lepšího cirkusu, ale také společenských večírků. Samuel Colt – vynálezce stejnojmenného revolveru – s falešným lékařským vysvědčením s ním cestoval po Spojených státech i Kanadě a dával čuchnout dospělým za čtvrťák a dětem za desetník.

Phineas T. Barnum a Gardner Q. Colton úspěšně vstoupili do showbyznysu se smíchem na Manhattanu v roce 1844. V roce 1863 Barnum Coltona povzbudil, aby založil prosperující bezbolestnou zubní praxi na Manhattanu. Barnum se označil za prince Humbuga. Přijal humbug pro zábavní účely, ale odsoudil lékařský humbug. Tohle pozadí (barnumský efekt) vedlo ke skepsi nad medicínským využitím. O něm hned následující řádky.

V roce 1844 si zubař Horace Wells všiml, že jakýsi muž, který byl rajským plynem omámen, zakopl o lavici a zlomil si nohu, přičemž nejevil žádné projevy bolesti, dokud se neprobral. To pak už bolestí úpěl. Tak se rozhodl, že použije oxid dusný na zmírnění bolesti při stomatologických výkonech. Byl odvážným protože si napřed čuchnul sám a dal si vytrhnout stoličku. Když zjistil, že to funguje, začal to využívat u pacientů.

Po ověření účinků proti bolesti se rozhodl předvést svůj objev vědeckému světu. Odcestoval do Bostonu, kde před auditoriem univerzitních kapacit pracoval svým způsobem. Student medicíny se dobrovolně podrobil extrakci zubu pod oxidem dusným, ale při extrakci křičel a zdálo se, že má bolesti. Většina pozorovatelů na demonstraci to považovala za selhání a sklíčený a sklíčený Wells se následující den vrátil do Hartfordu. Datum demonstrace nebylo zaznamenáno, nejčastěji je uváděn 20. leden 1845 a je známo pouze několik podrobností o Wellsově cestě do Bostonu a jeho demonstraci oxidu dusného. První zprávu přinesl list Boston Bee (název ukradli České wčele).

Po návratu z Bostonu Wells onemocněl a předpokládá se, že neúspěch nepříznivý vliv na jeho zdravotní stav. Do ordinace se vrátil až v září téhož roku. Potom marně usiloval o uznání své metody a svoji prioritu. V experimentování pokračoval a v lednu 1848 omámen chloroformem hodil po dvou ženách láhev s kyselinou sírovou. Byl odsouzen do vězení a než tam stačil nastoupit, spáchal 23. ledne 1848 sebevraždu; v omámení chloroformem si přeřízl stehenní tepnu. Wells zemřel a nedozvěděl se, že ho na konci roku 1847 „Pařížská lékařská společnost“ uznala jako vynálezce anestezie a učinila z něj svého čestného člena.