Češi, buďte hrdí!
Tak trochu kližka, jak kdysi napsal Oldřich Mikulášek
Buďte hrdí na své zpěváky, básníky a geniální umělecké talenty, ke kterým patří srdíčko České republiky – Karel Gott. Nesmíme zapomenout na Moraváka Jaromíra Nohavicu, jehož hudba se pyšní radostnou energií Moravy. Tak to napsala Natalie Cronin v Přítomnosti.
Ještě po válce, tedy té druhé, se uváděla Prodaná nevěsta jako opera Bedřicha Smetany a autor libreta nebyl zmíněn. Dozvěděli jsme se o něm o mnoho let později. Faktem je, že to čeští vlastencové tenkrát zbabrali, když Sabinovi nabídli za spořádaný odchod mlčení, a hned druhý den to někdo z nich vykecal.
Nemusím rozumět všemu (jako moje kolegyně, která se teď pustila do studia kvantové fyziky a vadí jí, že jí to neleze do hlavy) a tak nechávám na vůli Kunderovi, proč v posledním vydání vypustil tu pasáž, kde Gustáv Husák osobním dopisem láká Karla Gotta v roce 1968 zpět do vlasti s dojemnou prosbou: Karle my vás potřebujeme. A tak se Karel s příslibem generálních odpustek vrátil. Karel Kryl posléze litoval, že s ním vystoupil na Václavském náměstí při zpěvu hymny.
Těšínský udavač, který byl vyslán StB za Krylem, aby ho vytěžil (posléze dostal navíc metál od Putina), je opravdu tvor, na něhož máme být hrdi.
Čest není sentimentalita a jmenovaní dva chlapci – pokud reprezentují charakter národa – se pro mě mohou odebrat do říše zapomenutých. Pokud si z nich máme brát vzor, je to jen ilustrace Patočkova výroku: Prezident Beneš zlomil na několik generací páteř národa. Co se mne týče, já na tyhle dva kolaboranty hrdý nejsem. (Ani na Jezevčíka z VŠE)
Buďte hrdí na své zpěváky, básníky a geniální umělecké talenty, ke kterým patří srdíčko České republiky – Karel Gott. Nesmíme zapomenout na Moraváka Jaromíra Nohavicu, jehož hudba se pyšní radostnou energií Moravy. Tak to napsala Natalie Cronin v Přítomnosti.
Ještě po válce, tedy té druhé, se uváděla Prodaná nevěsta jako opera Bedřicha Smetany a autor libreta nebyl zmíněn. Dozvěděli jsme se o něm o mnoho let později. Faktem je, že to čeští vlastencové tenkrát zbabrali, když Sabinovi nabídli za spořádaný odchod mlčení, a hned druhý den to někdo z nich vykecal.
Nemusím rozumět všemu (jako moje kolegyně, která se teď pustila do studia kvantové fyziky a vadí jí, že jí to neleze do hlavy) a tak nechávám na vůli Kunderovi, proč v posledním vydání vypustil tu pasáž, kde Gustáv Husák osobním dopisem láká Karla Gotta v roce 1968 zpět do vlasti s dojemnou prosbou: Karle my vás potřebujeme. A tak se Karel s příslibem generálních odpustek vrátil. Karel Kryl posléze litoval, že s ním vystoupil na Václavském náměstí při zpěvu hymny.
Těšínský udavač, který byl vyslán StB za Krylem, aby ho vytěžil (posléze dostal navíc metál od Putina), je opravdu tvor, na něhož máme být hrdi.
Čest není sentimentalita a jmenovaní dva chlapci – pokud reprezentují charakter národa – se pro mě mohou odebrat do říše zapomenutých. Pokud si z nich máme brát vzor, je to jen ilustrace Patočkova výroku: Prezident Beneš zlomil na několik generací páteř národa. Co se mne týče, já na tyhle dva kolaboranty hrdý nejsem. (Ani na Jezevčíka z VŠE)