Jak jinak než dobře placená.

Jestli je v české kotlině něco úžasného, je to Jiří Suchý a posléze Jiří Suchý a Jitka Molavcová, Dobrý kamarád legrace a humoru, Miroslav Horníček, kdysi řekl, že Suchý je takový skřítek, který se vynořil, aby občerstvil dobu.

Skřítkovi je sice už před 90, nicméně dobu občerstvuje stále. Včerejší premiéra Dobře placené procházky – tentokrát v podobě muzikálu – je toho důkazem. Suchý je na place stále a je málo chvil, kdy se mu za portálem daří usednout (šel jsem náhodou okolo), ve Šlitrově buřince se svým hravým humorem (rým na slovo BUŘT) exceluje nad všemi o dvě generace mladšími spoluherci, kteří jsou víc než vynikající. Stejně dobrá, čnící do vesmíru, je Jitka Molavcová.

Vím, že v soutěži, KDO JE TADY NEJSTARŠÍ, bych v Semaforu mezi diváky nepatřil k vítězům, nicméně je pro mě povzbuzující, že i mladá a nejmladší generace tohle do sebe nasává a vnímá to pozitivně.

Pronásleduji Mistra skřítků od roku 1967, vše, co udělal, stálo za to a těším se, že jednou uspořádá recitál a la Reduta, který bude začínat – jako tam a tehdy – bílou myškou v deliriu, která kolem sebe vidí samý lidi. Včera mi to připomněla melodie Tří trpaslíků z Prosečnice, na kterou tančí listonoš s botama na rukou.