Kam se poděly elity, kam se poděla pravda?


Navštívila mě maminka s malou asi tak roční holčičkou. Ptal jsem se, co dítě provedlo, že musí do psychiatrické čekárny a dozvěděl jsem se, že od jisté doby holčička se drží maminky jak klíště a jakékoliv vzdálení nese těžce. Navíc přestala sama jíst, začala se znovu počurávat a projevila další příznaky regrese, neboli návratu na předcházející vývojový stupeň.

Příběh je jak ze současné reality, které se bojí každý seriál. To by mi nevadilo, irituje mě (tam je to R také, ač tak dobře nezní, jako ve dvou slabikách), že se bojí i odborníci.

Maminka utekla před časem od vlivného partnera, který se projevil psychopaticky a uchystal domácí násilí zatím bez facek. Když se žena utekla ke svým rodičům, nahlásil únos dítěte a hodlá ublížit své uprchlé partnerce, jak to půjde. Ačkoliv neumí pro dítě udělal nic, rozhodl se bojovat o střídavou péči.

Maminka se obrátila na dětskou lékařku, která řekla, že se nic neděje. Dvě dětské psycholožky odmítly napsat posudek ve smyslu, že dítě má být v této chvíli bezpečně s matkou, aby dále dobře prospívalo. PROTOŽE SE BOJÍ MATČINA PARTNERA.

To jsou dramata na okresní úrovni a je otázkou, jaký verdikt vysloví soud, který v prvním kole (se taky bál?) se vyslovil pro střídavou péči, od dvou let holčičky.

K oběma psycholožkám: buď jsem odborník, který si stojí za svým názorem, nebo posera či dokonce slouha mocných. Takoví dosáhli za totality vysokých funkcí. Dnes po nich touží možná také, možná se bojí; ani v jednom případě nemají na svoji sesli nátok. Jsem nesmírně zvědavý, jak to vše dopadne. Když nespravedlivě, budu to medializovat tak, že se všichni účastníci podiví.