Vyprávění o vlastním přičinění

Čtyři roky po promoci jsem mohl opustit umístěnkou přidělené místo v mém rodném blázinci v Kosmonosích, protože jsem vyhrál konkurs a stal se konziliárním psychiatrem na tehdejším Ústavu pro výzkum výživy lidu v Praze. Byl to jeden z pěti ústavů v Krči, z nichž se posléze stal IKEM. Ale do jeho vzniku bylo ještě daleko.

Pacienti na klinickém oddělení byli pestrou směsí gastroenterologicky nemocných, obézních, diabetiků, mentálních anorexií i pozoruhodných protekcí. Výzkumný program byl zaměřen na zkoumání stresu, který byl modelován především spánkovou deprivací. Pokusným osobám, vesměs se jednalo o VŠ studenty, kteří nastoupili v pátek, jsme v pondělí ráno sebrali postele a vrátili je v sobotu ráno.Pět dní a nocí bez spánku slušně zacvičilo s hodnotami stresových hormonů.

Správná studie potřebuje kontrolní skupinu, kterou jsme si pořídili pochopitelně také. Tvořili ji tři studenti FTVS, kterým jsme postele nesebrali, spánkový režim nenarušili a nechali je lenošit na oddělení. Pouze odběry krve na zkoumání stresových hormonů probíhaly stejně jako u nespavců.

Byli tam v čase dosti nepodařeného hokejového MS ve Vídni, kde jsme dostali nařezáno od všech, i od finských nováčků, teří rozhodně nebyli favority. Mládenci sledovali debakl československého mužstva vTV s neskrývaným zoufalstvím. Našim nepomohl ani první psychoporadce, Zdenek Dytrich.

Když jsme vyhodnotili výsledky, mohli jsme celou kontrolní skupinu hodit do kanálu, protože ti chlapci měli při sledování hokejových zápasů mnohem vyšší hodnoty adrenalinu a dalších (adrenalin tady uvádím, protože ten zná každý, noradrenalin, který je velice významný už ne) než chlapci týraní nespáním.

Stres není jen prožitek zvýšeného napětí, stres je děj odehrávající se v organismu, energeticky velmi náročný a ve svých důsledcích nadměrný stres (distres), ke kterému tady došlo, náš psychosomatický organismus poškozuje. Tihle chlapci se rozohnili pro národní prestiž a image, což v případě hokeje je hodnota velmi pochybná, nehledě na to, že národ svěsil uši a ohnul hřbety za dva roky při normalizaci. Palachova a Zajícova oběť národ probrala až po 20 letech. Nicméně poslední z několika cílených záseků do skupiny elit cítíme ještě dneska.

V mnoha případech se chováme stejně idiotsky. Uražená hrdost a následné vzteklé reakce, vybité jenom boucháním do stolu, což je malý ventil, nám škodí. Jak říkala moje babička, když jsem byl zdrcen z prohry Slavie: Brambory kvůli tomu dražší nebudou! Ruku na srdce: kolikrát jsme se za poslední týden naprdli zcela naplano. Žabomyší války s nulovým výsledkem nás pak ohrožují víc než UFO.

Návrh na dobré řešení poskytuje starý příběh: Za rabínem si to přihasí Khon a žaluje na Roubíčka, jaký je to ničema. Máš pravdu, máš pravdu, uklidňuje ho rabín a Khon spokojeně odchází. Vzápětí tam vtrhne Roubíček a žaluje na Khona. Máš pravdu, máš pravdu, uklidňuje ho rabín a Roubíček odchází spokojen. Co ty jsi to za člověka, vylétne rabínova žena. Tomu řekneš, že má pravdu, tomu taky, to přece není možné! Máš pravdu, máš pravdu, říká rabín.

Dáte-li před Židem přednost Egypťanu, vzpomeňte si, že Sinuhet říkal: Tvoje řeč je bzučení mouchy v mých uších