Každý člověk má mít aspoň jednou v životě narozeniny
i já jsem měl narozeniny, ale tohle je o Václavu Talichovi a Edvardu Benešovi.
Dnes má 130. narozeniny Václav Talich doprovázený Štěstěnou v podivné míře. Jako chudý chlapec z klatovské školy na sebe upozornil Jana Mařáka, ten ho vzal za ucho a dovedl k Antonínu Dvořákovi, který pro něj posléze vyškemral stipendium Josefa Hlávky a než se nadál byl šéfdirigentem opery Národního divadla.
Přichází období, které přežil měsíčním kriminálem, zatímco Vlasta Burian byl českým davem „vlastenců“ zcela zničen. A to jenom proto, že na svých pozicích se NEMOHLI ubránit stykům s představiteli německé branné moci. Talich pod tlakem uhádal, že na koncertě v Berlíně 1941 provede „Mou vlast“, včetně v Protektorátu zakázaných symfonických básní.
Po neoprávněném věznění v roce 1945 se vrátil do hudebního světa, ale v české společnosti navždy ušpiněn, protože jak známo, není šprochu...
O rok později se narodil velice ctižádostivý synek Eduard sedláku Benešovi v Kožlanech, který byl jedním z prvních, kteří skutečně hospodařili. Jakkoliv bylo zvykem posílat na studia jen první dítě (které usedlost uživila), vydupal si Eda své místo po Vojtovi také. Pak si začal říkat Edvard.
Z mého pohledu je NĚKOLIK Benešů: tvůrců ČSR i nejmalignějších škůdců. Já těžko nesu, jaký srab byl v roce 1948, kdy slíbil demokratickým ministrům podporu a pak je nechal v loji. To jsem zažil. Jeho kapitulantství v Mnichově nemám zažité, taky nám je jako dětem dlouho tajili, ale myslím si o něm své. V Paříži 1918-1919 byl znám jako „lišák“ se skutečně zsloužil o vlast a v podstatě nám stanovil hranice, včetně absorbování Horních Uher (Slovensko), Těšínska a převážně němcky obsazených územích (později zvaných „Sudety“, ač původně to byl keltský název pro lesy).
Jako ministr zahraničí v první republice byl již drsně kritizován Švehlou, který ho chtěl odvolat a jako prezident se ukázal jako zcela neschopný politik. Byl vynikající úředník, který dle Parkinsonových zákonů došel až tam, nač neměl. Bohužel. A vlezl do chřtánu Stalinovi od roku 1943 (to bylo po Heydrichiádě, ČSR BYLA UZNÁNA, Mnichovská dohoda anulována) a jak tam byl, tak už v Moskvě nás prodal Gottwaldovi. A v Únoru se podělal. A ještě zbabělejší bylo, že nenavštívil svého věrného přítele a podpůrce, Prokopa Drtinu, na Bulovce (de facto již v kriminále, protože u vchodu seděli dva estébáci) a že ve svém abdikačním projevu neřekl nahlas o komunistech, co jsou zač.
Zato si na své narozeniny v roce 1945 nechal udělat přehlídku!
Abych to zakončil radostněji, v kalendáři mám: Dnes vstupuje Slunce do znamení Blíženců (Castor a Polux, jeden čistej a druhej špinavej). Vyberte si! V Babyloně se téhle volbě vyhnuli. Souhvězdí označili za Vlašťovky.
Dnes má 130. narozeniny Václav Talich doprovázený Štěstěnou v podivné míře. Jako chudý chlapec z klatovské školy na sebe upozornil Jana Mařáka, ten ho vzal za ucho a dovedl k Antonínu Dvořákovi, který pro něj posléze vyškemral stipendium Josefa Hlávky a než se nadál byl šéfdirigentem opery Národního divadla.
Přichází období, které přežil měsíčním kriminálem, zatímco Vlasta Burian byl českým davem „vlastenců“ zcela zničen. A to jenom proto, že na svých pozicích se NEMOHLI ubránit stykům s představiteli německé branné moci. Talich pod tlakem uhádal, že na koncertě v Berlíně 1941 provede „Mou vlast“, včetně v Protektorátu zakázaných symfonických básní.
Po neoprávněném věznění v roce 1945 se vrátil do hudebního světa, ale v české společnosti navždy ušpiněn, protože jak známo, není šprochu...
O rok později se narodil velice ctižádostivý synek Eduard sedláku Benešovi v Kožlanech, který byl jedním z prvních, kteří skutečně hospodařili. Jakkoliv bylo zvykem posílat na studia jen první dítě (které usedlost uživila), vydupal si Eda své místo po Vojtovi také. Pak si začal říkat Edvard.
Z mého pohledu je NĚKOLIK Benešů: tvůrců ČSR i nejmalignějších škůdců. Já těžko nesu, jaký srab byl v roce 1948, kdy slíbil demokratickým ministrům podporu a pak je nechal v loji. To jsem zažil. Jeho kapitulantství v Mnichově nemám zažité, taky nám je jako dětem dlouho tajili, ale myslím si o něm své. V Paříži 1918-1919 byl znám jako „lišák“ se skutečně zsloužil o vlast a v podstatě nám stanovil hranice, včetně absorbování Horních Uher (Slovensko), Těšínska a převážně němcky obsazených územích (později zvaných „Sudety“, ač původně to byl keltský název pro lesy).
Jako ministr zahraničí v první republice byl již drsně kritizován Švehlou, který ho chtěl odvolat a jako prezident se ukázal jako zcela neschopný politik. Byl vynikající úředník, který dle Parkinsonových zákonů došel až tam, nač neměl. Bohužel. A vlezl do chřtánu Stalinovi od roku 1943 (to bylo po Heydrichiádě, ČSR BYLA UZNÁNA, Mnichovská dohoda anulována) a jak tam byl, tak už v Moskvě nás prodal Gottwaldovi. A v Únoru se podělal. A ještě zbabělejší bylo, že nenavštívil svého věrného přítele a podpůrce, Prokopa Drtinu, na Bulovce (de facto již v kriminále, protože u vchodu seděli dva estébáci) a že ve svém abdikačním projevu neřekl nahlas o komunistech, co jsou zač.
Zato si na své narozeniny v roce 1945 nechal udělat přehlídku!
Abych to zakončil radostněji, v kalendáři mám: Dnes vstupuje Slunce do znamení Blíženců (Castor a Polux, jeden čistej a druhej špinavej). Vyberte si! V Babyloně se téhle volbě vyhnuli. Souhvězdí označili za Vlašťovky.