Padesátá léta? Nejen procesy, chceme ukázat, jak moc se změnila společnost,‘ říká o výstavě historik.

Výstava v Národním muzeu má z pohledu hejčkaného synka z bolševického hnízda (jak mi sdělil, v tomto se mýlím, byl z rodiny perzekvované - omluvu jsem napsal a píšu ji ještě jednou; k názorům, které prezentuje, se dopracoval sám vlastní pílí, což je nutno ocenit) upravit historii trochu podle Orwella.

Pan docent má pravdu: společnost se změnila. Část elit prchla, inteligence byla pauperizována a kriminalizována, kultura byla devastována zcela systematicky (jen ty obrovské kulturní statky v církvi, rozpadající se instituce, Zahradníček za své verše v kriminále) a nakonec ožebračení celé společnosti měnovou reformou v roce 1953. A z 10. místa V Evropě, kde jsme byli před válkou, jsme padli nevím kam. Ještě v 80. letech jsme byli na 24. místě v Evropě, kolik jsme mohli nabídnout nemocným umírajícím na uremii, umělých ledvin.

Má tam několik fiktivních otázek, ale chybí tam: proč je země zadrátovaná jak koncentrák? Kam putuje uran a kdo ho těží? Za co jsou v kriminálech (ještě 80. léta) lidé bez rozsudků? Proč se soudruzi za dvacet let bili v prsa a přiznávali „k přehmatům“, což byly kolektivní zločiny? A mnoho dalších, třeba o Václavu Kopeckém, Jiřím Tauferovi a Vítězslavu Nezvalovi. Má tahle sr*čka pomoct KSČ zpátky do parlamentu?

Mám za to, že zločiny KSČ byly odsouzeny zákonem a jejich omlouvání je skoro blízké popírání holocaustu. Vždyť ti Židi se vždycky zcela dobrovolně a ukázněně seřadili u Veletržního paláce. A nikdo neprotestoval, to znamená, že s tím všichni souhlasili.