Kruifova kniha o lovcích mikrobů přináší příběhy z počátků mikrobiologie a infekčního lékařství. Autor popisující první úsilí badatelů jistě netušil, že za století, které uplynulo od prvních počátků, bude možné napsat druhý díl.

Před více než dvěma desetiletími bylo náhle objeveno něco, co lze nazvat „dalším orgánem“ našeho těla, a to střevní mikrobiom. Po skončení prací na rozluštění lidského genomu měla věda již dostatečné množství rychlých a levnějších nástrojů (sekvenování), aby se mohla pustit do dalšího zkoumání. Překvapivě zjistila, že v našem střevě žije společenství, bakterií, virů, kvasinek, parazitů a dalších potvor zvaných mikroorganismy, které svým počtem převyšují bohatě počty buněk našeho těla, rozmanitostí více než 2000 druhů, váhou kolem 1,5 kg a genomem 300x bohatší, než je náš lidský. Bakterie vyrábějí více než 50% takzvané mozkové chemie, tedy přenašečů nervových vzruchů a dalších významných působků.

Máme tak v břiše soubor považovaný za druhý mozek (gut brain), protože spolupráce bakterií, imunitního systému a nervů – těch je tam tolik jako v míše – vytváří řídící centrum zpětnovazebně propojené, a to natolik, že lze například odhalit následky otřesu mozku vedou k vymizení jednoho typu bakterií a dokud se tyto bakterie nevrátí, poškození není ještě zcela zhojeno i na úrovni, kterou neodhalí ani nejmodernější zobrazovací metody. Nebo že maratonci mají jednoho typu bakterií, které žerou kyselinu mléčnou způsobující bolestivou únavu ve svalech víc než ostatní lidé. Agresivní psi, mají jiné složení mikrobiomu než hodní psi téže rasy.

Rovnováha nastolená mezi mikroorganismy ve střevě je zásadní pro naše zdraví a její narušení – dysbióza – vede k nejrůznějším poruchám. Studium organismů, kterým byl střevní mechanismus odstraněn (GF – germ free), nám poskytuje informace o tom, co všechno mikrobiom umí a dělá.

Helena Tlaskalová-Hogenová se prací v této oblasti zajímá prakticky od promoce na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze, po dvou letech na interně. Pracovala v týmu profesora Sterzla, který v tomto ohledu patřil k prvním na světě. Už jako mladičká, publikovala své výsledky v zahraničí a objevovala postupně další věci i souvislosti.

Její postup zarazil až rok 1968 a kariérní žebřík byl pro ni zahrazen. Ve vědecké práci ale neúnavně pokračovala. Když jsme se dočkali svobody, mohla být také po zásluze oceňována jak univerzitou, tak vědeckými společnosti. Získala mimo jiné Patočkovu medaili (profesor František Patočka byl významný mikrobiolog a infekcionista – bratr filosofa Jana Patočky) a od roku je 2018 nositelkou Zlaté medaile Univerzity Karlovy.

Včera se dočkala nejvyššího vyznamenání z rukou prezidenta Petra Pavla. Gratuluju!

Když jsem se začal zajímat o mikrobiom a narazil na její jméno, uvědomil jsem si, že jsme spolu „ráno, co ráno do školy chodili“ a také, že je jedna z těch osvícených, které spojují vědy s praxí a hledajících souvislost mezi střevním mikrobiomem a psychiatrií. Tak jsme se sešli po létech a já jsem byl šťastný, že jsem jí mohl dát přečíst a opravit rukopis své knihy Atˇ žijou mikrouti. Je to pochopitelně i její zásluha, že jsem se stal čestným členem její vědecké společnosti a jsem jí za to velice vděčný.

Jsem rád, že se pan prezident sklonil až k mikrobům a jejich lovkyni ocenil. Jeho podpora těch, kteří udělali pro všechny lidi mnohem víc než ostatní a kteří proslavili naši zem v zahraničí, je velice užitečná. Jako poselství pro společnost, která oceňuje více konzum, zajímá se o „celebrity“, zní to jako signál upozorňující na skutečné hodnoty.

Milá Heleno, přijmi moje blahopřání, dík a obdiv! Přeju Ti dlouhá léta strávená ve zdraví, zajímavé práci a v té nejlepší pohodě. Radkin