Na lháře a práskače komunistům nikdo nesmí sáhnout

Pomníky vypovídají o době, a hlavně o jejích vládcích. Až se dostane k veslu rota počestných lupičů, bude na všech náměstích socha Babinského. To že v procesu, který se v důsledku jeho lží a kliček táhl devět let, mu byly prokázány pouze čtyři vraždy, vcelku nic neznamená. Na stará kolena sekal dobrotu, a protože už byl profláklý, sekal ji jako zahradník, ne jako hrdlořez. Dokonce si vydělával na pivo vyprávěním svých historek; český lid měl vždy vysokou morální úroveň a nenechal se nakazit.

Vrah a hrdlořez Gottwald stával téměř na každém okresním náměstí, napřed v doprovodu tatíčka Stalina, potom sám. Sochaři se snažili, akorát ten, který nešťastnou náhodou byl vybrán z povinného zadání, navrhl sousoší posléze nazývané fronta na maso a posléze strčil hlavu do plynové trouby. Stalinův pomník vyletěl do vzduchu až v roce 1962, ostudných šest let po odhalení jeho zločinů (pro jistotu, kdyby ho resuscitovali).

Komunisté, předvoj lidstva, demonstrovali také u nás, když byl ve vší tichosti odstraněn pomník maršála Koněva, který jako první vstoupil do tehdy již svobodné Prahy. Práci za něj provedli – posléze našimi silami pobití – vlasovci. Strašil tam od osmdesátých let, kdy v Praze byly zase ruské tanky, jako pomník devotnosti tehdejší věrchušky.

Ve Vsetíně se komunisté dostali ke slovu. Měl jsem pocit, že obce jsou samosprávné jednotky, které o svých věcech rozhodují samy. Jak vidno, vrchnost (zelený má fráček, jak se pěje v Jakobínu) je mocnější, protože jsem nenašel zákon, který by předpisoval Fučíky na náměstích. Vsetínským radním doporučuju napsat poníženou supliku na krajské orgány, které by dovolily, aby vedle sochy byla umístěna dvoumetrová tabule s vyprávěním, co byl Fučík zač. S dodatkem, že s umístěním jeho sochy souhlasí ten a ten a tam uvést jména.