Dospěli jsme k nejhorším Masarykovým představám

Nemá se říkat NE, chceme-li dosáhnout cíle. Tu blběnu, která sloužila u babičky, by nikdy nenapadlo otevírat dveře třinácté komnaty, kdyby babička neřekla: Nikdy je neotváraj. Řekla jí to slovensky, aby tomu rozuměla, protože pocházela od Nitry. Tím příkaz upřesnila.

Pamatuju se, jak nás rodiče napomínali. Děti, ne aby vás napadlo strkat si fazole do nosu. Do té doby nás to vskutku nenapadlo, ale jak za nimi bouchly dveře, stáli jsme u kredence.

Když Masaryk řekl: Ne, abyste z toho udělali Kocourkov a Hulvátov, podařilo se mu, poskytnout přesný návod, jak si počínat ve svobodné zemi zatížené předchozím padesátiletým otroctvím. Máme to tady i díky importu ze zemí, kde některé složky tohoto uspořádání, byly dotaženy do mistrovských poloh.

Hluboko před covidem jsme si předplatili v Divadle komedie lístky na několik moderních rakouských her. Byli jsme poněkud překvapeni, když hrdinka (pak jich bylo víc) vpadla na scénu a tam ze sebe vysypala několik sytých vulgarismů. Repliky byly stejné kvality. Mládež v hledišti radostně hýkala, my jsme čuměli. Ve hře nešlo o nic jiného, než že všichni chlastali a někteří zatím za scénou souložili. Po vypití několika litrů destilátů a několika hektolitrů vína, nás pustili domů.

Kocourkov máme ve stále komplikovanější agendě, například souhlas pacienta s nějakým výkonem obnáší devět stránek textu, což nezbytně vede k projevům nevole a někdy také vole! V televizi byla reklama na knihu zdůrazňující, že tam snad není jediné slušné slovo. Zhrubnul společenský život, vzrůstá agresivita, která není patřičně usměrňována. Nejsou to kupodivu běženci, ale usedlíci.

Záleží to jen na nás. Nedávný experiment ukázal, že spoluobčané jsou schopni zastat se napadané osoby. Je ale potřeba jít dál a vymezit se proti hrubostem jemnějšího zrna. Když dítě v MHD šplhá po cestujících, neměla by se ho půlka tramvaje zastávat, je.li napomenuto. Takzvaná permisivní výchovy není nic jiného než neochota rodičů handrkovat se s dítětem ve věku, kdy je třeba stanovit mu hranice. Je to lenost, která nese ovoce.

Zkusme vzpomenout na Gutha Jarkovského (ten patřil k Masarykovi dokud ho dcera Alice nevyštípala, když prohlásil, že ona opravdu není „první dáma“) nebo Špačka a zapomenout na Zemana a jeho slovník. Také vzpomeňme výročí křišťálové noci a k tomu hesla, NEJSME JAKO ONI. To by mohlo být dostatečným vymezením.