Redakce slavila narozeniny, čtenáře jsme pozvali na virtuální návštěvu.




"Musíš tam dát dvanáctku, jinak se to na jedničce nezobrazí."

"Haha, myslíš homepage."

"No."

"A hele, když ten článek zavřu, tak tam mezi písmenkama skáče cosi jako 'nbsp', co to probůh je?"

"Toho si nevšímej."

"To je rychlost. Mám tam první komentář! Už mi píše čtenář."

"A co?"

"Že jsem Topolánkův zaprodanec. (...) Tak teď jsem Paroubkův žoldák. (...) A je to. Teď už jsem jenom úplně blbá."

...

Bylo krátce po půlnoci, začínal 1. listopad 2005 a své první čtenáře si na portálu domovského Centrum.cz začal hledat zbrusu nový deník.

Online deník Aktuálně.cz poskládaný z novinářů, kteří se rozhodli odejít z "papíru" a vsadit na prostředí internetu. Na to, že nezávislé zpravodajství, postavené na vlastních objevech a původních reportážích, dokážou docenit i (tehdejší) weboví čtenáři.

V pátek jsme oslavili osm let.

Možná už nejásáme úplně nad každou reakcí pod článkem a o něco lépe rozumíme tomu, jak "to" na tom internetu vlastně funguje, ale kouzlo možnosti předkládat vám zprávy v reálném čase a dělit se s vámi o nejrůznější pohledy na události, které rezonují ve společnosti a ve světě, nás nepřestalo těšit.

Nejsme bezchybní. Gramatika někdy zahapruje. Někdy ani nejsme tak rychlí. Ale snaha přinést vám originální a ověřený pohled na události nám zůstala.

A protože bez vás bychom tu nebyli, pozvali jsme vás k nám. Na virtuální návštěvu redakce v pražském Rozmarýnu. Pokud možno do detailu jsme pro vás popisovali, co se po celý den v redakci děje, o čem si povídáme a na čem pracujeme. (Nemůžeme prozradit všechno, protože konkurence nespí -, ale mnohé ano.)

Záznam toho, jak to po celý den v redakci vypadalo, naleznete na tomto odkaze.

Moc vám děkujeme za milé reakce a čtenářskou přízeň.