50 dní do 4. listopadu: Proč se Palinové tak bojí?
Po více než dva týdny Demokrati a jejich mediální spojenci na Sarah Palinovou vrhali zničující plameny. Nemělo to dosud skoro žádný výsledek, ale to jim nevadí, stále to zkouší.
Poslední průzkumy dávají Palinové skóre 54:27, pokud se týká poměru příznivého a nepříznivého hodnocení. V porovnání s ní má Obama 57:36, McCain 60:33 a Biden 51:29.
Proč se Demokrati cítí tak ohroženi? Dokonce přestali útočit na McCaina a na Bushe proto, aby odstartovali zuřivou a sexistickou palbu na Palinovou, což jsou praktiky, které by normálně rozhněvaly feministky a donutily Demokraty k tomu, aby se začervenali.
V podstatě jde o toto: McCain jenom ohrožuje šance Demokratů na jejich listopadové vítězství, ale jako velice viditelná kandidátka na úřad viceprezidentky, jednoho ze dvou “celonárodních postů”, kterými jsou úřad presidenta a viceprezidenta USA, Palinová svým způsobem představuje pro Demokratickou stranu její existenční ohrožení. Ohrožuje úhelný kámen základny strany – ženy.
Demokrati nemohou spolknout to, když vidí, jak podněty feministického hnutí k větší politické participaci žen a “více moci” ženám, jsou “ukradené” ženou, která je proti potratům (pro-life) a která se hlásí k tradičním hodnotám. Musí jí tedy zlikvidovat, jinak by její popularita ukrajovala ze samotného jádra jejich strany.
Takže v útocích na ni jsou Demokrati až hysteričtí. Předsedkyně Demokratická strany v Jižní Karolíně a manželka celoamerického předsedy strany, Carol Fowlerová, třeba prohlásila, že jediným, čím se Palinová kvalifikuje na úřad viceprezidentky je to, že neměla potrat. Bulvární media vyhrabávají špínu na její děti. A levicově orientovaní blogeři podsunují názor, že pokud by byla zvolená, zanedbávala by své děti. Přitom kandidát Demokratů má doma také malé děti. To, že se levicově orientovaní uchylují k tak nepokrytému sexismu ukazuje na jejich zoufalost.
Průzkumy ale indikují hlubší podstatu popularity Palinové. V otázce který ze čtyř kandidátů “nejlépe rozumí, jaký je každodenní život v Americe”, Palinová skončila první, se 33%. Obama dostal 32%, McCain 17% a Biden 10%. Není populární protože je radikální feministkou nebo „pro volbu“, tedy pro snadné potraty. Je populární proto, že rozumí tomu, co to je být (zaměstnanou) ženou v Americe 21. století.
Nikdy nevzestoupila mezi elitu, takže se nemusí, oproti mnoha dobře zajištěným feministickým vůdkyním, naoko “přiblížit k masám”. Žije daleko od umělé pseudoreality, kde zkostnatělá ideologie nahražuje lidský soucit a empatii. A tak se dostává nad slogany jak levice, tak pravice a navrhuje dát Washingtonu dávku reality, toho, jak chutná skutečný život.
Ikdyž se může stát první ženou v “celonárodním postu”, Demokrati, feministky a levicově orientovaní jí nemohou kontrolovat a to je ničí.
Velice důležitým a pro nás těžko docenitelným fenoménem těchto amerických voleb je míra frustrace, zklamaných nadějí, pocitu urážky a odepření toho, co kandidatura Hillary Clintonové pro mnohé příznivce Demokratické strany, zejména pro ženy všeho věku, představovala.
Slogan kampaně Clintonové, “Udělejme něco historického”, dostaňme tedy první ženu do úřadu prezidenta, žila v myslích miliónů, nejednou ode dne, kdy Hillary a Bill Clintonovi opouštěli Bílý dům. Symbolika emancipace žen cestou toho, že by země měla první ženu-prezidentku, byla v kontextu všestranně a dlouhodobě kultivovaného společenského a politického prostředí, zákonů a předpisů o rovných příležitostech, široce sdílená a nejen Clintonovi a jejich příznivci na ní vědomě stavěli a spoléhali se na ní.
O to větší bylo a zřejmě stále přetrvává rozčarování nad tím, že “tam, kde měla být Hillary”, je zase muž. A pak, když už nemohla být nominovaná na prezidenta, tak alespoň na viceprezidenta, nejen tito, ale všichni a všechy, kteří si tam představovali Hillary, tam vidí matku pěti dětí, která je, přes své pravo-středné názory, přece jen ženou a s tím spojenou nemalou částí jejich původních očekávání .
Volby jsou jen volby, ale Palinová zdá být pro Demokratickou stranu fundamentálnějším, trvalejším ohrožením. A proto se jí tolik bojí.
***
Aktuálnější článek k tématice amerických prezidenských voleb viz. článek 40 dní do 4.11.: Souboj McCain-Obama je, navzdory finanční krizi, stále vyrovnaný
Poslední průzkumy dávají Palinové skóre 54:27, pokud se týká poměru příznivého a nepříznivého hodnocení. V porovnání s ní má Obama 57:36, McCain 60:33 a Biden 51:29.
Proč se Demokrati cítí tak ohroženi? Dokonce přestali útočit na McCaina a na Bushe proto, aby odstartovali zuřivou a sexistickou palbu na Palinovou, což jsou praktiky, které by normálně rozhněvaly feministky a donutily Demokraty k tomu, aby se začervenali.
V podstatě jde o toto: McCain jenom ohrožuje šance Demokratů na jejich listopadové vítězství, ale jako velice viditelná kandidátka na úřad viceprezidentky, jednoho ze dvou “celonárodních postů”, kterými jsou úřad presidenta a viceprezidenta USA, Palinová svým způsobem představuje pro Demokratickou stranu její existenční ohrožení. Ohrožuje úhelný kámen základny strany – ženy.
Demokrati nemohou spolknout to, když vidí, jak podněty feministického hnutí k větší politické participaci žen a “více moci” ženám, jsou “ukradené” ženou, která je proti potratům (pro-life) a která se hlásí k tradičním hodnotám. Musí jí tedy zlikvidovat, jinak by její popularita ukrajovala ze samotného jádra jejich strany.
Takže v útocích na ni jsou Demokrati až hysteričtí. Předsedkyně Demokratická strany v Jižní Karolíně a manželka celoamerického předsedy strany, Carol Fowlerová, třeba prohlásila, že jediným, čím se Palinová kvalifikuje na úřad viceprezidentky je to, že neměla potrat. Bulvární media vyhrabávají špínu na její děti. A levicově orientovaní blogeři podsunují názor, že pokud by byla zvolená, zanedbávala by své děti. Přitom kandidát Demokratů má doma také malé děti. To, že se levicově orientovaní uchylují k tak nepokrytému sexismu ukazuje na jejich zoufalost.
Průzkumy ale indikují hlubší podstatu popularity Palinové. V otázce který ze čtyř kandidátů “nejlépe rozumí, jaký je každodenní život v Americe”, Palinová skončila první, se 33%. Obama dostal 32%, McCain 17% a Biden 10%. Není populární protože je radikální feministkou nebo „pro volbu“, tedy pro snadné potraty. Je populární proto, že rozumí tomu, co to je být (zaměstnanou) ženou v Americe 21. století.
Nikdy nevzestoupila mezi elitu, takže se nemusí, oproti mnoha dobře zajištěným feministickým vůdkyním, naoko “přiblížit k masám”. Žije daleko od umělé pseudoreality, kde zkostnatělá ideologie nahražuje lidský soucit a empatii. A tak se dostává nad slogany jak levice, tak pravice a navrhuje dát Washingtonu dávku reality, toho, jak chutná skutečný život.
Ikdyž se může stát první ženou v “celonárodním postu”, Demokrati, feministky a levicově orientovaní jí nemohou kontrolovat a to je ničí.
Velice důležitým a pro nás těžko docenitelným fenoménem těchto amerických voleb je míra frustrace, zklamaných nadějí, pocitu urážky a odepření toho, co kandidatura Hillary Clintonové pro mnohé příznivce Demokratické strany, zejména pro ženy všeho věku, představovala.
Slogan kampaně Clintonové, “Udělejme něco historického”, dostaňme tedy první ženu do úřadu prezidenta, žila v myslích miliónů, nejednou ode dne, kdy Hillary a Bill Clintonovi opouštěli Bílý dům. Symbolika emancipace žen cestou toho, že by země měla první ženu-prezidentku, byla v kontextu všestranně a dlouhodobě kultivovaného společenského a politického prostředí, zákonů a předpisů o rovných příležitostech, široce sdílená a nejen Clintonovi a jejich příznivci na ní vědomě stavěli a spoléhali se na ní.
O to větší bylo a zřejmě stále přetrvává rozčarování nad tím, že “tam, kde měla být Hillary”, je zase muž. A pak, když už nemohla být nominovaná na prezidenta, tak alespoň na viceprezidenta, nejen tito, ale všichni a všechy, kteří si tam představovali Hillary, tam vidí matku pěti dětí, která je, přes své pravo-středné názory, přece jen ženou a s tím spojenou nemalou částí jejich původních očekávání .
Volby jsou jen volby, ale Palinová zdá být pro Demokratickou stranu fundamentálnějším, trvalejším ohrožením. A proto se jí tolik bojí.
***
Aktuálnější článek k tématice amerických prezidenských voleb viz. článek 40 dní do 4.11.: Souboj McCain-Obama je, navzdory finanční krizi, stále vyrovnaný