Nedávno jsem četl větu jednoho z komentátorů, hledajících příčiny úvěrové krize, hlavně v USA, která, volně interpretováno, říkala: "Páni bankéři hrají s miliardami vysokou hru. Nutno podotknout, že se nejedná o jejich miliardy, ale o peníze klientů. Někdy to však vypadá, že jsou ochotni riskovat více, než je zdrávo."

Souhlasím s tím, že nejde o peníze bankéřů, stejně tak i s tím, že "jsou ochotni riskovat víc než je zdrávo". Ikdyž, ruku na srdce, třeba to, že i v USA jsou vklady (do 100 tisíc USD na konto) pojištěné státem, tedy schopností státu vymáhat daně a založit nebo zcela převzít kolabující finanční instituci, to, že nejednou (viz třeba masivní S&L krize 80. let, která stála asi 800 mld. USD) je to spíše pojistka pro nezodpovědně, zato pro sebe lukrativně si počínající bankéře, že když to „přeženou“, tak „v zájmu stability systému“ ztráty uhradí stát, z kapes daňových poplatníků. A prokázat „nad veškeré pochybnosti” kriminální nedbalost nebo dokonce úmysl není v těchto případech v žádné zemi snadné.

Jádro problému je ale v tom, že konkrétně (ikdyž ne exkluzivně) v této (super)krizi jsou příčiny dost hlubší a pro většinu populace by jejich popis mohl, zaváněl i spiknutím.

Kancléřka Merkelová (která snad opisovala z mých poznámek:), coby předsedkyně schůzky G8, výstižně řekla, že tato krize je "projevem selhání anglosaského finančního systému, včetně jeho (de facto kartelistických) ratingových agentur" a doporučila vytvoření alternativ k nim.

Ano, peníze nepatří bankéřům, ale také často ne jenom klientům bank a fondů, protože po privatizaci obrovských zisků, teď znovu a znovu vícero způsoby, dochází k socializaci nepředstavitelných ztrát.

Víceméně vědomá politika Fedu po posledních 5+ let (2000 až 2006) Greenspanova vedení, kdy likvidita měla máloco společného s prozíravou rolí centrální banky nebo s makroekonomickými daty, vedla k "bublině", hlavně v hypotéčním a realitním trhu USA, sekundárně v Británii, s dopadem na důvěryhodnost a potřebné fungování celého finančního sektoru. Držet úrokovou míru na 44-letém minimu a po daleko rekordně dlouhou dobu bylo, podle mého názoru, jen částečně odůvodnitelné potřebou “měkkého přistání” (soft landing) po mírné recesi, která začala v době, kdy Bush nastoupil do Bílého domu (leden 2000), ztratilo jakékoliv, zejména konzervativní odůvodnění, stejně jako pumpování neuvěřitelné likvidity do systému po 9-11, které řekněme místo půl roku nebo rok nakonec pokračovalo další čtyři roky.

Proč to Fed, s požehnáním Bushe a spol. dělal, jsem už od roku 2001 začal tušit. Masivní likvidita, tudíž také neuvěřitelně snadno dostupné hypotéky, přirozeně vedly k prudké inflaci cen nemovitostí. Co je, ale v celém schémata podstatné je to, že tím rychle expandovala “home equity”, tedy čistá hodnota domu, po odečteni nesplacené části hypotéky. A desítky miliónů Američanů, navyklých a vedených k životu s dluhy, pak užívaly této papírového, tedy nerealizovaného kapitálu, vázaného v domě, jako zástavu, kolaterál na splacení kreditních karet, na dovolenou, úpravy na domě, k hrazení školného, ke spotřebitelským úvěrům, obecně k oživení spotřeby. A to byl, podle mého skromného názoru, jeden z hlavních (rozhodně na americké domácí scéně hlavní), zdánlivě nepřímých cílů nadměrné likvidity: stimulovat spotřebu, tedy oživit růst HDP. Chtělo by se říct, že za každou cenu.
Navíc Fed přestala publikovat agregáty o “money supply” a mě poprvé přeběhl mráz po zádech, když mě napadlo, co to může znamenat. Nemohl jsem tomu věřit, zejména když tyto údaje byly za jeho předchůdce, Paula Volkera, všemi bedlivě a průběžně sledovány tak, jak Volker drasticky krotil “Carterovu” inflaci. Původními viníky současné, masivní finanční krize tedy rozhodně nebyli (komerční) bankéři, ale Fed a to, jak Fed a US SEC (Komise cenných papírů), tak vláda Bushe prováděly fiskální a monetární politiku i výkon dohledu nad trhy cenných papírů.

Nesnadno věřit tomu, že pokud se třeba týká nešťastných derivátů hypoték, prodávaných v “balíčcích” na burzách v USA i jinde ve světě, že “nikdo”, při té vší “sofistikovanosti”, ani Wall Street nebo londýnské City, ani regulační a kontrolní orgány, s mandátem bdít nad trhy cenných papírů, netušily, že se v masivním měřítku děje něco (při nejmenším) neprozíravého. K tomu navíc, ale jen sekundárně, přistupuje skutečnost, jak se v statisících případů nestandardně, de facto trestuhodně, schvalovaly provize všem mezistupňům generující hypotéky i prodej jejich derivátů. I tam, nejen na burze, zdá se standardní státní dohled selhal nebo trošku vědomě spal.

To, že na takto generované inflaci nemovitostí vydělávali realitní kanceláře, makléři hypoték, banky, Wall Street a že ani místní samosprávy, jejichž rozpočty, hlavně pak na veřejné školy, jsou z velké většiny financované daní z nemovitostí (pro informaci v průměru asi 1% z TRŽNÍ, radnicí každé 3 roky aktualizované ceny, tedy velice účinné zajištění daňové disciplíny:) obecně také proti inflaci cen nemovitosti nic nenamítaly, je skutečností. Hlavně ale, kdo na kapitánském můstku spal, nebo vědomě dělal, že se nic neděje, kdo místo přitažení kohoutku likvidity nechal stovky miliard nekrytých dolarů týdně vstupovat do systému, byla Fed Alana Greenspana. Skutečně nevěděli co se děje a co dělají? Já osobně bych na to tolik nesázel.

A jak teď Bernanke, nástupce Greenspana, v situaci, která se výstižně popisuje jako mezi mlýnskými koly, "léčí" kriticky vážné problémy způsobené léty nadměrné likvidity? Další masivní likviditou! Jak říká Soros, jsme svědky "konce éry", tedy disproporčně silné nebo monopolní role dolaru, zejména coby rezervní měny a sekundárně, se zpožděním, i role USA.

Peníze, které Fed napumpoval do oběhu a které nechal bankám "kreativně" investovat do rizik, která se stávající metodologií - i kdyby tam důsledně a vždy byla dobrá snaha ratingových firem - nedají dostatečně dobře vyhodnotit (kdy navíc je konečný investor mnoha stupni vzdálen původnímu dlužníkovi), tato “likvidita na steroidech” nakonec masivně znehodnocuje měnu a tak dochází k velkému ochuzování všech, kteří mají platy, majetky, rezervy v dolarech.

Ani ČLR ze ztrát na svých rezervách 1.900 mld. USD nemá žádnou radost, má ale trpělivost, lidské a mocenské rezervy. “Nezdržujíc se” demokracií, má na mysli ještě vzdálenější cíle než navyknout USA (pak Evropu) na svoji lacinou výrobu.

Problémy tedy zdaleka nemají jen banky, kde - jak uvedeno - po létech privátních zisků zase nastupují přímé a hlavně nepřímé formy socializace ztrát, ale v té které míře všichni, celý svět, podle toho jak blízko nebo jak daleko od dolaru, od globálních investic založených na dolaru a od anglosaského finančního světa (libra jede v tandemu s dolarem) kdo je.

Deflační vliv ČLR na americkou a do jisté míry i světovou ekonomiku (kde bych si tipnul, že ČLR lépe než Západ vydrží třeba i 300 USD za barel nafty a všeobecně drahé ceny surovin), nepřímý vliv na rozhodování vojenské velmoci jakou jsou USA, třeba "připomenutím" jim možnosti diverzifikace části portfolia hory dolarových rezerv, nabízí vzpomínku na klasikovo: "Kapitalista nás potřebuje, půjčí nám na provaz, na kterém ho oběsíme".

Se SSSR mu to, evidentně a z více důvodů nevyšlo. Kolektivistická (a nacionalistická) ČLR ale dá Západu, ekonomicky, ne vojensky, zjevně víc zabrat. Mít toto na vědomí měl by také být imperativ při tvoření naší domácí i evropské politiky, kdy se vzájemně potíráme nejednou ideologickými dogmaty, zatímco ÚV KSČ (Číny, ne Československa), sleduje, jak krok za krokem ČLR pokračuje v tomto Dlouhém pochodu. Ostatně už příští rok, o čtyři roky dříve než se předpovídalo, ČLR bude “jedničkou”, se 17% světové výroby, USA dvojkou se 16%. (Přitom ještě v roce 1993, čtyři roky po naší Sametové revoluci, ČLR představovala jen 3%).


***

V sekci EKONOMIKA:
Jiné články k této problematice:

Z 22.listopadu 2008
Prohlášení summitu G-20 o finančních trzích a světové ekonomice (Declaration of the Summit on Financial Markets and the World Economy)

ze 7. listopadu 2008
(Ne moc liberální?) Cyklus privatizace zisku - socializace ztrát

ze 14. října 2008
Světová finanční krize: Schwarzenberg: “Jsme z lesa venku, i když zatím 'jen' na pasece”

z 22. září 2008
"Toxická" aktiva bank znásobí federální deficity