Úvodní komentář zakladatele Světového ekonomického fóra, švýcarského profesora ekonomie, Klause Schwaba.

Je pro současnou dobu navýsost výstižné, když se prezident Světové banky a bývalý náměstek ministra zahraničních věcí (USA) Robert Zoelick veřejně přimlouvá za zrušení Skupiny 7 (G-7) a místo toho navrhuje dvakrát tak větší “mnohostranný network”, který by se zabýval hospodářskými problémy světa.

Je pravdou, že záplava reakcí vlád jednotlivých zemí na bankovní krizi byla většinou nekoordinovaná a zdaleka ne vždy účinná. Neúprosnější realitou ale je to, že nový mezinárodní řád, který se dostavil, čeká na to, aby byl plně pochopen a všeobecně přijat. Finanční odpákování a přesuny kapitálových toků, ke kterým v tuto chvíli dochází, nejsou reverzibilní trendy. Hospodářské problémy, které nyní prožíváme, jsou strukturální, nikoliv cyklické a tudíž skutečně transformační.

Domnívám se, že tato transformace – časem – ukáže následující:

Za prvé: Krize v globální ekonomice vyžadují, aby na ně reagovalo mnoho institucí a vlád, protože každá velká krize má v sobě mnoho dimenzí a ty jsou mimo dosah chápání nebo mandátu kterékoliv jednotlivé instituce nebo vlády. Komplexita a vzájemná závislost jsou vrozenými charakteristikami globalizace. Skutečností je, že již existuje rostoucí “grassroot” (doslova “na úrovni kořenů trávy”, přeneseně lokální, na nejnižší úrovni) povědomí toho, že globální problémy jsou vzájemně propojené, ale zdá se, že stávající instituce vládnutí nejsou schopné přijímat opatření, kterých je třeba k jejich holistickému řešení.

Například souvislost mezi změnou klimatu, nedostatkem potravin a energetickou bezpečností je evidentní, ale integrované řešení všech třech problémů zatím není. Globálním výzvám 21. století neodpovídají instituce vládnutí 20. století. Ikdyž dáme stranou současnou finanční krizi, to, že se nepodařilo dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals), že se nepodařilo dojednat Doha kolo (Doha Round) jednání o mezinárodním obchodě a to, jakým bojem jsou jednání o nástupnické dohodě ke kjótskému protokolu, to vše vede k uvedenému závěru.

Za druhé: Volání po větší globální a regionální spolupráci se nedočkají snadných odpovědí. Nedostatky ve strategické vizi, globální spolupráci a manažování komplexity jsou, bráno jako celek, to, co nás dovedlo do stávající prekérní situace. Lídři jak v politice, tak v hopodářském sektoru, si musí nejdříve osvojit systematičtější a strategický pohled na globální problémy, pokud má být jakákoliv budoucí spolupráce účinná a setrvalá. Znovu tedy, proces rozhodování v komplexním, globálním prostředí vyžaduje identifikaci mnoha dimenzí problémů a nastavení vztahů mezi těmito dimenzemi. Znamená to nastínit si problémy, zájmy, instituce a porozumět tomu, jak jsou vzájemně spojené. Je to nezbytný první krok v řešení komplexních mezinárodních problémů. Přesto ale takový přístup v našem rozškalutkovaném globálním systému vládnutí i v mnoha jednáních řídících orgánů podniků většinou chybí.

Bezprostřednějším zjištěním je to, že veřejnost musí pochopit, že “regulační selhání” nejsou to samé jako “selhání trhů”. Z výše uvedených důvodů, efektivní koordinace regulace rozhodně není v globalizovaném světě snadná, je ale přesto dosažitelná.

Dojem, že to, co v současné době prožíváme, je způsobeno “selháním trhů” je zhoubný, stejně jako jsou zhoubné signály rostoucího odporu vůči kapitalismu a podpora ochranářských opatření. Ve Spojených státech musí dojít k plnému zmapování a osvětlení regulačních selhání a selhání ve vedení korporací. Během tohoto procesu si ale musíme uvědomit, že nemůžeme kolo dějin globalizace vrátit zpět. Ano, globalizace umožnila, že se hospodářský pokles, finanční krize a šoky v komoditách šíří celými regióny, trhy a průmyslovými sektory rychleji, než kdykoliv v minulosti. Ale vzájemná hospodářská provázanost a otevřenost umožnila, aby nové a rozvíjející se ekonomiky generovaly dvě třetiny současného růstu světa a aby se milióny lidí dostaly z chudoby.

Nejlepším návodem na to, jak předejít globální recesi, je růst podnikání. Musíme si připomenout, že drtivá většina podniků na světě, spolu se svými zaměstnanci, se usilovně snaží, aby růstu dosáhli. Musíme si také připomenout, že existují i jiné globální výzvy, jakými jsou dostatek potravin a změna klimatu a ty si také vyžadují naši pozornost. Finanční nestálost bude i nadále přitahovat naši pozornost, ale má cenu si připomenout, že 4 miliardy lidí, skoro dvě třetiny lidstva, stále nemají přístup k základním finančním službám.

Doufám, že v době, kdy se bude konat 39. výroční zasedání Světového ekonomického fóra, lídři vlád, soukromého sektoru a občanské společnosti, kteří se jednání zúčastní, pochopí, že řešení komplexních globálních problémů si vyžaduje porozumění tomu, jak jsou problémy, zájmy a instituce vzájemně propojené. Proto je také přiléhavé, že snahou setkání v Davosu bude pospojovat tyto jednotlivé body a dospět k řešením. Naším cílem je nalézt odpovědi, které jsou nejen holistické a systémové, ale které také zohledňují všechny “podílníky”*) v naší globální společnosti.

***

- Anglický originál článku prof. Schwaba má název Brave New World, tedy stejný, jako je název klasického díla Aldouse Huxleyho, v češtině známého jako "Konec civilizace" nebo "Překrásný nový svět".

- K letošnímu výročnímu zasedání Světového ekonomického fóra, které má, přes pochopitelnou neúčast takových stálic, jako byli šéfové Lehman Brothers, Merrill Lynch, atd. nebo v původním programu jako jednoho z hlavních řečníků ohlášeného, teď na své odsouzení čekajícího šéfa indické firmy Satyam, historicky nejpočetnější účast, mám něco poznámek, aniž by Fórum ještě začalo a doufám, že se k nim vrátím. Nicméně považuji úvodní komentář zakladatele Fóra, který indikuje tematickou provázanost (ekonomika, životní prostředí, občanská společnost), za indikaci toho, o jaký přístup se Fórum a globální hráči snaží. Nejen o tom, zda nebo jak se jim to daří, příště. Za zmínku stojí to, že mottem fóra je “Shaping the Post-Crisis World", tedy "Vytváření pokrizového světa". Původní představou bylo, že v této době, v lednu 2009, už bude většina krize za námi.

- *) Koncepce "podílníka" (stakeholder), kterou prof. Schwab v celé své práci užívá, je popsána i v populárně-naučné literatuře. Objevuje se už u jednoho z Otců zakladatelů, presidenta Madisona.