Do listopadu minulého roku vězni v této okresní věznici viditelně hubli a měli stále hlad. Mezitím správce věznice bohatnul.

Zákon, jako nástroj hmotné zainteresovanosti a snižování státních výdajů umožňuje, že správa věznice může omezovat množství jídla vězňům a část takto dosažených úspor si nechat proplácet jako prémie.

A to je přesně to, co daný správce věznice dělal a tak si během minulých tří let na prémiích z úspor na jídle pro vězně přivydělal asi 4 milióny korun, ikdyž státní denní dávky na vězně činí jen 33 Kč. Podle názoru soudce, který si vyslechl svědecké výpovědi vězňů, správce věznice se dopustil “nestydatého” porušování předpisů o správné výživě vězňů.

“Existují nezpochybnitelné důkazy o tom, že vězni utrpěli významné ztráty na váze,” prohlásil soudce v úterním rozhovoru pro místní tisk, “Nemohl jsem jejich svědectví ignorovat.”

Proto soud poslal do vězení samotného správce věznice, kde setrvá do té doby, než předloží plán, jak konkrétně chce vězně dále vyživovat, tedy podávat jim více než pár lžic ovesné kaše, kousek vajíčka a kousek chleba ke snídani a pak kousky nevařeného, krvavého kuřete k večeři.

Šok na straně veřejnosti, která byla ve středu přítomná v soudní místnosti, byl značný: Správce věznice musí jít do vězení, ikdyž jen na jednu noc, protože vězňům nechutnalo jeho jídlo? Svět je vzhůru nohama! “Nikdy neupokojíte vězněné jedince,” stěžoval si přítomný vedoucí sdružení správců věznic a s patrnou snahou o vtipnost dodal, že “vězni nejsou ve vězení proto, aby mohli v neděli o mši dost hlasitě zpívat.”

Advokátka z Centra pro lidská práva, která vězně zastupovala, se ale na věc dívá jinak. “Jediné co naši klienti požadují, je základní vyživení a neměli by být trestáni tím, že nedostávají dostatečnou výživu. Jsou po každém jídle hladoví.”

Ti, co obhajují správce věznice říkají, že ten soudci vysvětlil, že jen postupoval podle platných předpisů. “Neporušil žádné zákony a vše bylo prováděno podle předpisů, včetně přídělů jídla.” Ale právě to je, v očích soudce, podstata problému. Zcela neobvyklá část předpisů z poloviny minulého století dovoluje správcům věznice, aby si ponechávali peníze, které zbudou po tom, až dají najíst svým vězňům. Ikdyž je státní denní příděl velmi malý, uvedených 33 korun na vězně a den, zainteresovanost k šizení je evidentní.

Jak se peněženka správce věznice stávala tlustší, vězni více hubli. Jeden z nich vypovídal, že ztratil na váze 15 kg. Soudce proto neprojevil žádnou lítost nad tím, že poslal správce věznice do vězení a dodal “Zákon v podstatě představuje pozvánku k takovému trestuhodnému počínání”, protože správcové věznic “mají přímý finanční zájem na neposkytování úměrné výživy vězňům.”

Panuje názor, že k podobným praktikám dochází i v jiných okresech, ikdyž je těžké si to dostatečně spolehlivě ověřit, protože správcové věznic jsou všeobecně známí tím, že jsou velice neochotní sdělovat informace o financování provozu svých věznic.

“K zodpovědnostem správce věznice patří i výživa vězňů, přitom má ale incentivy, jak se obohacovat,” říká advokátka vězňů, když i ona byla šokována tím, že správce ve svůj osobní prospěch odepřel vězňům jídla za 4 milióny korun. “Na stížnosti vězňů na nedostatečnou stravu se přišlo jen díky tomu, že se vyšetřovala stížnost na nadkapacitní počty vězňů v této věznici.”

A nyní zase otázka (viz článek "Je závistivost „národní nemocí“? Již po 800 let?"), kde jsme se informovali o dopadech splasknutí bubliny v cenách irských nemovitostí a na nich založené ekonomiky a o stížnostech největšího developera 3-miliónového Irska na údajnou závistivost jeho spoluobčanů, jejíž příčiny vidí v 800 letech cizí poroby, které Irové poznali.

Která okresní věznice to je?
Ta Kajínkova?
Ne.
Je to okresní věznice v Morgan County ve státě Alabama, podle článku v dnešním předním americkém deníku.