Bezpečnostní agentura ABL,na jejímž základě byla založena strana Věci veřejné, nabízí „realizaci komplexních bezpečnostních systémů“. Jednou z nabízených komplexit je i systém integrované sociální intervence, zkráceně SISI. Integrační opatření v resortu školství zaměřená na sociálně vyloučené žáky devítiletek zřejmě právě prochází SISIfikací.

Špatná zpráva nejen pro Romy

Po šesti týdnech působnosti končí na ministerstvu školství na vlastní žádost uznávaný dětský psychiatr Viktor Hartoš. To je zneklidňující zpráva. Hartoš měl zpracovat koncepci speciálního školství, zahrnujícího školy praktické, známé spíše pod svým dřívějším názvem zvláštní. Tam chodí velké množství dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, tedy zhusta dětí romských. Aktivisté (a jako bych z hradních výšin slyšel: a aktivističtí soudci) tvrdí, že jejich množství je v takovýchto školách disproporční, tedy nepřiměřené k celkovému počtu Romů a jejich dětí v české společnosti.
Před třemi lety Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl ve prospěch 18 romských dětí z Ostravska, žalujících Českou republiku za diskriminaci. Ta měla být způsobena tím, že byly zařazeny do zvláštních škol. A to přesto, že k zařazení do zvláštní (dnes praktické) školy je nutný souhlas školy, rodičů a psychologický test. Jejich právní zástupci však žádali v roce 1999 přezkum a poukazovali na to, že příslušné testy nebyly věrohodné a že rodiče dětí nebyli informováni o důsledcích svého souhlasu. Školský úřad v Ostravě žádost odmítl a neúspěšná byla i stížnost k Ústavnímu soudu na údajnou faktickou diskriminaci. Poté byla žaloba předložena štrasburskému soudu, ten nejprve rozhodl ve prospěch České republiky. Právníci dětí se odvolali a velký senát složený ze 17 soudců v roce 2007 jejich argumentaci přijal. Soudci uvedli, že nejsou přesvědčeni o tom, že rodiče romských dětí byli schopni vyhodnotit důsledky svého souhlasu. Každé z dětí mělo být kompenzováno částkou čtyř tisíc eur a Česká republika měla učinit opatření, která by zabránila diskriminaci romských dětí.

Tak se i činilo. Zvláštní školy byly přejmenovány na praktické. Byly zpracovány průzkumy prokazující (mimo jiné) potřebnost asistentů pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí a připraveny novely vyhlášek, které by školám umožnily snadněji zaměstnávat pro takovéto děti asistenty. Ve vládní zprávě o plnění soudního rozhodnutí z června minulého roku se konstatuje: „Problematika vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků je obecně výrazně etnizována, byť množiny sociálně znevýhodněných a Romů se kryjí pouze částečně a většina respondentů z řad pedagogických pracovníků takové ztotožnění odmítá.“ Děti z ghett speciální asistenci potřebují Jakkoliv mohou být závěry štrasburského soudu zkreslené a de facto etnizující problematiku, mající spíše sociálně-kulturní rozměr, bez speciální asistence se děti z ghett neobejdou. Základní školství je poslední oblastí, ve které si stát „na poli integrace“ může něco vynutit. Docházka dětí je ze zákona povinná a za její zanedbávání mohou být rodiče dětí trestně stíháni a sankcionováni. Nikde jinde již takovou moc stát nemá, byť míval. Tatam je, bohudík, povinnost pracovního poměru či vykazování příjmů, bez nichž hrozil paragraf za příživnictví. Tatam je povinná vojenská služba (jen na okraj, velká část romských předáků starší generace jsou bývalí armádní důstojníci). Pokud ještě vůbec něco stát může, pak je to vynutit si alespoň vzdělání dětí. A nelitovat prostředků na extra asistenci. V případě dětí z ghett je to asi vůbec jediná šance, jak jim pomoci ze začarovaného kruhu chudoby.

„Z pozice vedoucího týmu se nemohu odborně ani lidsky ztotožnit se současným postojem MŠMT k plnění závazků vyplývajících z odsuzujícího rozsudku Evropského soudu z roku 2007, protože v něm nenacházím autentickou snahu přispět k řešení závažného celospolečenského problému, ale spíše tendenci spokojit se s jeho formálním řešením,“ uvádí podle serveru Aktuálně.cz Hartoš ve své výpovědi. Ministr školství Josef Dobeš by měl přijetí Hartošovy výpovědi řádně zvážit. Ministrova strana Věci veřejné v Praze již jednou předvedla, jak si představuje terénní sociální práci. Bezdomovcům bylo z laviček vskutku důrazně pomoženo. Doufejme, že s pedagogickou asistencí pro sociálně vyloučené to nebude obdobné.

Vyšlo 3. listopadu 2010 v Lidových novinách
Doplňuji článkem z letošního května na obdobné téma:

Privatizace terénní sociální práce v podání Věcí veřejných

O republiku, tedy věc veřejnou (res publica), vklíčenou už přes devadesát let do kontur Čech, Moravy a Slezska, strhne se letos volební boj. Mnohé nasvědčuje tomu, že nepůjde jen o boj o řízení (chcete-li, manažment) věcí veřejných, jak by se u řádných voleb dalo očekávat, ale o jejich privatizaci. Nejvíce tomu napovídá projekt bezpečnostní agentury ABL, z které vzešla strana, která si věci veřejné dala přímo do svého názvu. Ten slibuje provést tzv. optimalizační audit státní správy (tedy koho vyhodit a koho ne) a zavést tzv. systém integrované sociální intervence. O tom více.

Pokud jste kdy získali pocit, že stát by měla spravovat osvícená vrstva odborného úřednictva, které by chráněno zákonem o státní službě provádělo nařízení ministrů vlády, tak se ho raděj rychle zbavte. Zákon o státní službě u nás v jako jediné zemi Evropské unie nevešel v platnost (ačkoliv to bylo podmínkou přístupových jednání). Ve volbách tak stranické sekretariáty usilují nejen o posty ministrů a vedení státních podniků, ale i jejich náměstků, ředitelů odborů, ba i oddělení. Ti pak mohou zadat provádění vlastní správy soukromým subjektům. Pro takovýto proces vžil se pojem „outsourcing“, neboli (vy)zdrojování.

Akciová společnost ABL, jejímž zakladatelem je i zakladatel strany Věci veřejné Vít Bárta, nabízí „realizaci komplexních bezpečnostních systémů“ a stát či samospráva jsou pro takové služby ideálním zákazníkem. Koneckonců, takový je trend. Například válku v Iráku již ve velké míře vedou bezpečnostní agentury „vyzdrojované“ americkou armádou. Jednou z nabízených komplexit je i systém integrované sociální intervence, zkráceně SISI. Občanské hlídky strany Věci veřejné, které v posledních dnech rázují Prahou, jsou zřejmě pokusem uvést SISI do praxe.

Jedním z nástrojů SISI má být podle nabídky ABL i terénní sociální práce, tedy v poslední dekádě v prostředí pomáhajících profesí pracně vymodelovaný koncept pomoci lidem na okraji. V nabídce služeb bezpečnostní agentury by ho jeho tvůrci jistě nečekali. Ještě že se „terén“ dostal i do zákonem vyžadovaných standardů sociálních služeb. Ty ABL ani hlídky Věcí veřejných nesplňují, jinak by si již jistě na svou bezpečnostně sociální činnost zajistili ministerskou dotaci. Určitě totiž pro své klienty nesestavují individuální plán a zdá se, že si nevedou ani terénní deník. Co není, může být. Stačí personál vyškolit a akreditovat.

A pak, konečně, dostane sociální práce ten správný rozměr! Jak se uvádí v programu Věcí veřejných, strana míní skutečně vážně „nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých,“ akorát neuvádí kam. Zároveň nabízí „vymáhání pohledávek vůči městu od dlužníků, kontroly úrovně života při vyplácení sociálních dávek – spolupráce příslušného sociálního odboru a policie (zjišťování nadstandardního vybavení bytu apod.), dohled sociálních pracovníků v sociálně slabých a vyloučených rodinách ve spolupráci s policií,“ a jako třešnička na dortu je naservírována „podpora Integrace neproblémových občanů – pomoc jak se dostat z ghett.“ Takto budou všichni úplně SISIfikovaní, zvláště pak mě těší ta integrace neproblémových občanů, ti si ji, na rozdíl od těch problémových, dojista zaslouží.

Inu, volte malé nové strany! Říká to katolický biskup Václav Malý, zpěváci Aneta Langerová a Dan Bárta, v pověstném klipu Přemluv bábu i Mátl a Issová, a naznačuje i exprezident Havel. Jenom raděj pozor na to, kterou si vyberete (stranu, ne bábu). Ony takové ty hlídky, ať již stran veřejných či dělnických, lákají dost divné týpky. Jsou jich už plné městské policie, ochranky i vymahačská komanda. S pomocí profesionálů z reklamních agentur vám je prodají maskované třeba za terénní sociální pracovníky a zosobnění občanské angažovanosti. A buďte si jistí, že zadek si umí vytírat i rychlé rány rozdávat jak pravicí, tak i levicí.

Vyšlo na serveru Britské listy 14. května 2010