Krásný nový svět vánočních večírků
Tma houstne, sněhové chumelenice zastavují dopravu, na ledovce ujíždějí nohy, účetní uzávěrky navozují infarktové stavy a tím vším prosvítá světlo vánoc, pohody, štěstí a pospolitosti! A aby takové světlo bylo ještě světlejší, čeká valnou část zaměstnanců veřejného i soukromého sektoru vánoční večírek s kolegy rovnými i méně rovnými, ba i těmi nejrovnějšími.
Hierarchii postavení je proto dobře podržet na paměti, abychom se při nepochybně bujarém veselí nedopustili fatálního faux pas. Netřeba dále rozvádět. Alkohol někdy oněmí, většinou ale rozváže jazyk.
Berme proto vánoční večírek jako vážnou událost. Ostatně i Josef s Marií se v Betlémě neocitnuli jen tak z legrace, nýbrž putovali zúčastnit se cenzu, pořádaného za účelem řádného (nebo spíš pořádného) výběru daní. Takže při plnění poddanské, dnes bychom řekli občanské, povinnosti narodil se spasitel. Na spasitele při vánočním večírku není ani pomyšlení, tudíž lze křesťanským účastníkům podnikového veselí doporučit, aby se nepokoušeli zvednout náladu například zpěvem „narodil se Kristus pán“, apod. O tom vánoční večírky opravdu, ale opravdu nejsou. Pozor ovšem i na pohanské veselí, ani objevováním keltských kořenů při divém tanci kolem stromečku nemusíte každého oslnit.
Ve vcelku monokulturním Česku zatím nemusíme při rozesílání pozvánek natolik dbát na multikulturní citlivost a nahrazovat přání šťastných a veselých vánoc paskvilem „seasonal greeting“ (něco jako sezónní pozdrav či hezké zimní svátky) nebo míchat dohromady vánoce s židovskými chanuka, jak se děje ve vyspělých zemích na tom pravém Západě. Pokud ovšem budete chtít zaujmout něčím netradičním a přitom takříkajíc z našich luhů a hájů, lze doporučit dávný návod otištěný v etnologické revue Nový Orient v roce 1973 pod názvem Zazpívejte si s Romy: „Imar avel karačoňa, te murdaras la rikoňa. La rikoňa, la mačkica. Pekas la andre tepšica.“ (Už přicházejí vánoce, zabijeme fenku. Fenku, kočku, upečeme na pekáči).
Ono vzhledem k finanční krizi světového kapitálu, kdy i banky na Wall street ruší pro závažnost doby zaměstnancům firemní vánoční večírky, přijde těm, kdo s přelomem roku ztratí práci, i pečínka z domácího mazlíčka vhod. Dost však chmur! Pokud vaše státní, nestátní, zisková či nezisková firma či úřad má peněz dost a chybí inspirace, existuje v našem svobodném podnikavém světě nepřeberná nabídka aranžovaného vánočního veselí. Specialisované firmy řízené zábavními profesionály nabízejí „imageové“ dekorace kanceláří, výstupy tematicky (či dokonce life-stylově) maskovaných animátorů provádějících vánoční „teasing“ (jedná se zřejmě o scénické předávání dárků s překvapením a škádlením). Tak neváhejte, na hlavu vám nasadí santaklausovskou čepičku a zorganizují i přípitek. A ti starší z vás mohou si broukat děduška maroz, jolku nam priňjos. Je to dnes krásný nový svět.
Vyšlo v Brněnském deníku Rovnost 2.12.2010
Hierarchii postavení je proto dobře podržet na paměti, abychom se při nepochybně bujarém veselí nedopustili fatálního faux pas. Netřeba dále rozvádět. Alkohol někdy oněmí, většinou ale rozváže jazyk.
Berme proto vánoční večírek jako vážnou událost. Ostatně i Josef s Marií se v Betlémě neocitnuli jen tak z legrace, nýbrž putovali zúčastnit se cenzu, pořádaného za účelem řádného (nebo spíš pořádného) výběru daní. Takže při plnění poddanské, dnes bychom řekli občanské, povinnosti narodil se spasitel. Na spasitele při vánočním večírku není ani pomyšlení, tudíž lze křesťanským účastníkům podnikového veselí doporučit, aby se nepokoušeli zvednout náladu například zpěvem „narodil se Kristus pán“, apod. O tom vánoční večírky opravdu, ale opravdu nejsou. Pozor ovšem i na pohanské veselí, ani objevováním keltských kořenů při divém tanci kolem stromečku nemusíte každého oslnit.
Ve vcelku monokulturním Česku zatím nemusíme při rozesílání pozvánek natolik dbát na multikulturní citlivost a nahrazovat přání šťastných a veselých vánoc paskvilem „seasonal greeting“ (něco jako sezónní pozdrav či hezké zimní svátky) nebo míchat dohromady vánoce s židovskými chanuka, jak se děje ve vyspělých zemích na tom pravém Západě. Pokud ovšem budete chtít zaujmout něčím netradičním a přitom takříkajíc z našich luhů a hájů, lze doporučit dávný návod otištěný v etnologické revue Nový Orient v roce 1973 pod názvem Zazpívejte si s Romy: „Imar avel karačoňa, te murdaras la rikoňa. La rikoňa, la mačkica. Pekas la andre tepšica.“ (Už přicházejí vánoce, zabijeme fenku. Fenku, kočku, upečeme na pekáči).
Ono vzhledem k finanční krizi světového kapitálu, kdy i banky na Wall street ruší pro závažnost doby zaměstnancům firemní vánoční večírky, přijde těm, kdo s přelomem roku ztratí práci, i pečínka z domácího mazlíčka vhod. Dost však chmur! Pokud vaše státní, nestátní, zisková či nezisková firma či úřad má peněz dost a chybí inspirace, existuje v našem svobodném podnikavém světě nepřeberná nabídka aranžovaného vánočního veselí. Specialisované firmy řízené zábavními profesionály nabízejí „imageové“ dekorace kanceláří, výstupy tematicky (či dokonce life-stylově) maskovaných animátorů provádějících vánoční „teasing“ (jedná se zřejmě o scénické předávání dárků s překvapením a škádlením). Tak neváhejte, na hlavu vám nasadí santaklausovskou čepičku a zorganizují i přípitek. A ti starší z vás mohou si broukat děduška maroz, jolku nam priňjos. Je to dnes krásný nový svět.
Vyšlo v Brněnském deníku Rovnost 2.12.2010