Pozdně odpolední páteční a sobotní demonstrace ve Varnsdorfu stávají se rituálem. A i nadcházející další víkend babího léta se nepochybně sejdou lidé na náměstí, aby po chvíli vyrazili k ubytovně Sport za řekou Mandavou. Na mostě přes řeku bude stát kordon těžkooděnců, za nimi vodní dělo. A možná nějaký rozjařený mladík zase vykřikne „dáme si sprchu!“ a pohlédne na holky kolem, o kolik v jejích očích povyrostl.

Hoši, děkujeme!, skandovalo toto pondělí před policejní služebnou na dvě stě lidí. Policie by podle nich totiž měla být jako národní tým hrající „za ně“, při jehož exhibici skáče každý Čech, a kdo ne, ten jím není. A ona za ně nehrála, proto ta ironie. Naopak s údivem zjistili mnozí místní, jak snadno se mohou stát živými štíty přespolních náckovských rváčů. U mnohých byl údiv zpečetěn jelitem na zádech po úderu policejní tonfy. Ale pokud je údiv skutečně počátkem filosofie, jak tvrdí mnohé úvody do tohoto oboru myšlení o myšlení, pak nemusí jelita litovat, neboť se jim tak otevírá možnost poznávání sebe samých. Třeba do soboty přijdou aspoň na to, že těm, koho svými pochody zahánějí do rohu, nezbude nic jiného, než je ještě víc nenávidět.

Lámu si hlavu, co by asi udělali tito dobří občané varnsdorfští, kdyby se těžkooděnci s úsměvem za plexiskly rozestoupili a uvolnili jim cestu k ubytovnám. Co by dělali pak? Zazvonili na zvonky, či zaťukali na okénko? Chtěli by debatovat s ubytovanými o kvalitě soužití ve městě? Nebo okna vytlouct a baráky i s lidmi zapálit? Mohl už by se na to někdo z reportérů přítomných televizních štábů někoho z lidí deroucích se k mostu přes řeku Mandavu zeptat? Hezky na kameru, nejlépe v přímém přenosu?

Třebas jsou to jejich spolužáci

Někdo to popuzuje zvenčí, říká Kumar Vishwanathan a bude mít jakožto svatý muž z Indie jistě pravdu. Ostatně, policejní presidium jistě ví, co dělá, když povolává svaté muže. Situace je opravdu vážná a při pohledu na tisícihlavý dav promíšený pomalu se zakuklujícími se nacirváči je na místě se v duchu pomodlit. Taky mi řekl Kumar, že jedno z dětí na ubytovně vidělo v davu pod okny svou učitelku. S jakou se pak má vypravit do školy? Dívám se na děti táhnoucí se leckdy s rodiči procesím k mostu přes Mandavu. Třebas jsou to jejich spolužáci… Raděj si nepředstavovat.

Evangelický farář, jenž se mnou sledoval jedno z procesí ke Sportu, se podivil nad množstvím kriminálníků v davu. To jsou ti potentovaní, řekl mi. Ujistil jsem ho, že takovéto kérky se nedělají v lochu, nýbrž za pořádné peníze v stylových studiích. Namoutě, zapochyboval jsem v té chvíli o kroku církví s dobou. Po několika krocích jsem si ale vyčinil za takovou pochybu. Spatřil jsem totiž holčinu zelených vlasů, s výrazem smažky a s nápisem na tričku: Pryč s feťáky a kriminálníky. A takovému stylu doby nerozumím o nic víc, než farář tetování. Podvodný Kavanův létající asistent svolává demonstrace řádných občanů proti cikánskému zlořádu, dav pak dává do pohybu k pogromistickému pochodu pažemi mávající feťák, … a protestují proti „cikánské“ kriminalitě. Nebo tomu je tak pravidlem při všech lidových bouřích? Zajímavé je, že těch pár pogromistických štváčů zná kdekdo z místních jménem, tedy i policie je jistě zná. Ale namísto toho, aby byli už dávno za katrem za nabádání k lynči, přicházejí na náměstí s pravidelností, jakou by jim hodinové ručičky na tamní věži kostela svatého Petra a Pavla záviděly.

Jistě, nejhorší na celé situaci není to, že divní týpci strhávají dav, ale masivní účast normálních občanů, Naštvaných maminek s dětmi, které už nemohou snést obtěžování od „cikáňat“ v parku a cestou na nákupy. O přepadávání nemluvě. Otců rodin, majitelů vykrádaných obchůdků a živnostníků, alergických na vedení města i státu a na strážníky nasazující botičky, namísto aby se starali o bezpečnost průchodu ulicí. A taky na novináře, kteří z nich prý dělají rasisty. Ale pokud se na místě nedistancují od volání po posílání „cikánů“ do plynu, nemohou se divit tomu, že jim začne pálit v očích od plynu slzného. Oni jsou, jak právem skandují, „tady doma“ a o to více by se měli dívat kolem sebe, komu a čemu svou účastí na pochodech k ubytovnám dávají prostor.

Koncentrace nechtěných

Kdo si dnes vzpomene na Matiční ulici v Ústí nad Labem? Kdysi nejznámější česká ulice na světě upadla v zasloužené zapomnění, byť její jméno v různých zkomolených podobách plnilo před dvanácti lety stránky světového tisku. A zapomenuto bude časem i na ubytovnou Sport ve Varnsdorfu. Za pár let po ní ani pes neštěkne, přestože se dnes stala symbolem nenáviděného sestěhování přistěhovalců, a když v davu zařve pár štváčů „na Sport!“, zamíří stohlavé davy správným směrem.

Zazděná okna a neforemné stavební úpravy vzbuzují u místních podezření z čirého realitního kšeftu, jehož účelem není a nebylo nic jiného než jistý příjem zaručený státním příspěvkem na bydlení. Proto jí zřejmě čeká stejný osud jako zídku v Matiční. (Tedy pardon, pro některé petiční bojovníky dodnes zeď, pro jiné odhlučňovací plot. ) Ostatně, dávná kauza Matiční má s tou dnešní sportovně-varnsdorfskou mnohé společného. Koncentrace nechtěných lidí na jednom místě se zkrátka finálně nikomu nevyplácí. V případě Matiční to bylo úředním postrkem samosprávy, ve Sportu jde o nabídku bydlení u soukromníka jistého si tím, že stát příspěvkem na bydlení sanuje jeho nehorázné ceny za ubytovací sužby. Konflikt s místními pak na sebe nenechá dlouho čekat. Hluk, krádeže, pouliční kriminalita. Zabránit tomu může jen cílená a dlouhodobá politika radnic účinně podporovaná vládou

Že je to pohádka, protože jde přece v první řadě o „cikány“? Ale kdeže. Podívejte se na litvínovské sídliště Janov, před třemi lety rovněž vyhledávané nácky z celé republiky, „kvůli nepřizpůsobivým“. Stačilo pár let cílené politiky a ze sídliště je normální místo k žití. A na cikány nevěřte. Těmi se může stát za jistých okolností každý z nás, i když třebas není původem Rom. Copak jste neslyšeli o bílých cikánech?

Vyšlo v Lidových novinách 14. září 2011