Kdyby tak Puškin věděl, jak ovlivnil příští generace, a to prosím nejen v Rusku. Dodnes si z něho
kdekdo kdeco vypůjčuje. Například naše slavná moderní malířka Toyen.


Její obraz Piková dáma byl namalován v Paříži před druhou světovou válkou. Ano, Toyen tam žila a
svými díly vyrývala hlubokou brázdu do dějin moderního českého výtvarného umění. Sama to
nepochybně nevnímala. Prostě žila a malovala, co ji napadlo, například Pikovou dámu.

Tu dámu byste ovšem na obraze těžko hledali. Místo ní byste našli dostatek tvarů v podmanivých
barevných valérech. Že jde o pikovou dámu byste poznali jen z realisticky zpodobněné karty. Jaké?
Hádat můžete jen jednou. Samozřejmě je to karta piková dáma.

Vlastně se divím, jak moc je to jednoduché. Napadá mě, jak málo stačí k pojmenování věcí, které se
díky jednomu detailu stanou proslulé.

Souvisí to s potřebou nás lidí všechno zjednodušovat. Z pohodlnosti, která se brání zkoumat pravou
podstatu věci, a spokojí se s nějakým sloganem napovídajícím, oč vlastně jde, nezkoumajícím, proč
tomu tak je, natož jaký to má smysl a jaké to přináší důsledky.

Konec konců na tom jsou založena všechna politická provolání, hodnocení čehokoliv, co si zaslouží
pojmenování.

Žijeme v době sloganů. Kusých charakteristik čehokoliv, co se stane objektem našeho zájmu. Kdopak
by se zdržoval prozkoumáváním toho či onoho jevu, když se o jeho povaze dozví ze sloganu.

Jaká je to úžasná úleva vědět, o co se jedná z jedné věty.

Jenže, dozvídáme se o tom opravdu něco podstatného?

Nežijeme hloupě a povrchně právě proto, že se spokojujeme se zjednodušenou charakteristikou
všeho, co nás obklopuje, a naléhavě se dožaduje naší pozornosti? Proč nám stačí vědět tak málo?
Nejspíš proto, že informací, které na nás doléhají je příliš, nestačíme je zpracovávat a správně
hodnotit. Nezbývá nám než spokojit se s jejich stručnou charakteristikou.

Takže je tu omluva?

Vlastně ano. Doba je už taková. Chceme-li v ní obstát, musíme se jí přizpůsobit, přijmout její výzvy,
její pravidla.

Ale přece! Nestálo by za to zajímat se, zda zjednodušující slogan opravdu vystihuje podstatu věci, zda
je za ním opravdu to, co ohlašuje?

Karta piková dáma na obraze Toyen nás má přesvědčit o tom, že to nesrozumitelné za ní je opravdu
to, co název obrazu napovídá.

Můžeme tomu věřit i nemusíme. V umění jde o pocity, které v nás dílo vyvolává. V praktickém životě
jde o víc. Místo pocitů ze sloganu je potřeba znát fakta, která lze za ním objevit. A zhodnotit.

Mimochodem obraz Toyen byl vydražen za 76 milionů korun. To je nejvíc, co bylo kdy za dílo našeho
moderního umělce zaplaceno. A kdo ví, co všechno se vlastně skrývá za tou malou kartou pikové
dámy.