Každá generace mění dosavadní zvyky, životní styl a samozřejmě i slovník.

Dříve tak oblíbené lidské zadky, vulgárně nazývané jadrným slovem začínajícím na P, ustupují ze
svých pozic a jsou nahrazovány ženským přirozením ve své vulgární podobě rovněž začínajícím
písmenem P.

Nevím, zda je to výrazem ženské emancipace, ženy obhajují svá práva ve všech oblastech lidské
činnosti, třeba jde o genderově vyvážený slovník, rozhodně mě tento průlom do obvyklé slovní
sprosťačiny zaskočil.

Ale všiml jsem si, že zadek se jen tak nevzdává. Má spoustu zastánců, kteří rozšiřují jeho působení.
Nahrazují jím stará dobrá slova jako sranda, prča, psina ve větách, „to byla P…, děláš si P…. Nic na
tom nemění, že si to neumím dost dobře představit.

Sranda byl jaksi definovaný jev, tedy proces, zatímco lidský zadek, jakkoliv vyjádřený, zůstává
předmětem, částí lidského těla. Ale na přesnost vyjadřování a logiku věci zřejmě nemáme náladu.

Jdu parkem. Krásné nové bílé lavičky v něm ubývají. Jsou zneškodňovány aktivitou výrostků.
Prohánějí se tu na kolech a hulákají.

Jízda na kole je v parku zakázaná, proto je tady asi tak oblíbená. Naši stateční mladí odhazují kola do
trávy a obsazují lavičky skřípějící pod jejich náporem.

Protože mě zajímá, jak lidé mluví, naslouchám při své procházce nenápadně jejich hovoru. Rozléhá se
do široka, do daleka.

Zjišťuji, že základní kameny našeho slovníku se za můj život příliš nezměnily. Jakékoliv větě kraluje
jednoznačně vůl. Počítám frekvenci toho slova. 28krát, než jsem prošel parkem. Tak tedy-tradice
neporušena.

A pak přichází to, o čem píši na začátku glosy. Zadek dostává na frak! Na jeho místo se vyšplhalo
ženské přirození. V různých obměnách.

Tak zrovna nyní slyším: „To je na P…, vole, ty seš úplnej magor, vole!“

Ženské přirození v té nejvulgárnější formě objevuje se v každé druhé větě.

A co je zvlášť pozoruhodné, takové věty nevyslovují jen postpubertální kluci a mladí muži. Staly se
oblíbeným vyjadřovacím prostředkem i děvčat. Nevím, kdy k tomu došlo.

Zestárl jsem a tyto důležité proměny vyjadřování mi nějak unikly.

Teď se nestačím divit.

A tak chodím parkem, počítám frekvenci jednotlivých slov a pokouším se odhadnout budoucnost.

Kampak se ta čeština ještě vydá? Čím vším se ještě obohatí? Jaká slova v ní zdomácní?

Jo, vývoj pokračuje nezadržitelně.

Nefandím žádnému z těch slov. Zdá se mi hloupé neustále je používat.

Já jsem ovšem tolerantní!

Kterákoliv část našeho těla má právo na svou propagaci a uplatnění. Že je to propagace připitomělá,
dokonce ostudná, je prostě fakt.

Tak co s tím uděláme, moji milí volové…?