Nové společenské výzvy (zjednodušeně a pouze v dílčích ohledech "internet všeho" nebo ještě více specificky Industry 4.0) nesou nejen nové příležitosti, ale také řadu nových rizik, vedle technických řešení dojde také na problémy změn ve společnosti a etiku. Všechno jsou to výzvy také pro (společenskovědní) aplikovaný výzkum.

Téma, které v Česku „odstartovalo“ před necelým rokem a jemuž se budou i po celý letošní rok věnovat asociace a sdružení v různých průmyslových odvětvích včetně Svazu průmyslu a dopravy ČR, je Industry 4.0, či naše národní reakce na tento „jev“ – Národní iniciativa Průmysl 4.0.
Představa fabriky, kde se nad výrobními pásy otáčejí pouze ramena robotů a člověk na vše dohlíží z řídicího sálu, různé díly budoucího celku se vyrábějí 3D tiskem, vše potřebné převážejí z místa na místo vozítka bez řidičů, to už není obrázek ze sci-fi filmu, ale současnost nebo blízká budoucnost způsobu výroby v různých průmyslových odvětvích.
Dost živě si to představuji, je to obrázek z továrny, kterou jsem navštívila v Jižní Koreji – lidé tam byli jen průvodci návštěvníků, kterým ukazovali halu „za sklem“ a místní muzeum.
Rychlost, kterou proniká robotizace, zavádění kyberneticko-fyzických systémů do běžné výrobní reality, je neuvěřitelná. Zvyšuje produktivitu práce, snižuje náklady, šetří „lidi“ – stroje nemají zvláštní požadavky, nejsou nemocné, nemají děti, jejich IQ je nastaveno odpovídajícím softwarem....
A jen tato část naší reality vyvolává kromě běžných obav o práci a živobytí a otázek na způsob vzdělávání tak, aby lidé byli připraveni na fungování za nových podmínek, také řadu etických otázek.
Pokud si pak připustíme, že nejde jen o jiný způsob výroby, ale o nové společenské výzvy, nový způsob života, je etických otázek daleko více.

Knížku Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ najdete v knihkupectví v oddělení dětské literatury. Otázkou je, proč právě tam, když přece vůbec nejde o pohádku. Ale odpověď může být docela snadná – některé věci je třeba si raději vykládat jako jednoduchý a zajímavý příběh, protože jinak bychom se k uvažování o nich nedostali a otázky etické či uvažování o smyslu našeho pobývání na světě a naší každodenní roli v životě by nám zůstaly cizí.
Vykládání příběhů je cestou, kterou se dětem vštěpují mravní zásady a my dospělí vykládající se vracíme k otázkám, které jsem ve své „dospělosti“ pominuli. Děti lépe než my jsou schopny chápat, že to, co vypadá jako klobouk, je ve skutečnosti hroznýš královský, který tráví slona. Je důležité, aby hroznýše „pod pokličkou“ rozeznaly děti (ale nejen ony) – generace, která od raného malička sahá na počítač, hraje počítačové hry a vůbec nakládá s počítačem jako s nejbližší a nejpřirozenější pracovní pomůckou a společníkem a některé změny pro ně nejsou změnami, nýbrž realitou, do které se narodily. Kyberneticko-fyzické systémy pronikají do všech oblastí našeho života a je jen otázkou času a způsobu, jak bude vypadat život pod dohledem „Velkého bratra“. Jaký obsah mají už dnes slova „svoboda“ a „demokracie“, co bude znamenat srážka „elektronického občanství“ s viděním světa, které nedospělo do 21. století, zda elektronické občanství bude znamenat elektronickou platbu daní do vzdálené domovské země, do jaké míry je přípustné zasahovat do lidského života při nemocech, v různých životních fázích...
Saint-Exupéry napsal Malého prince v době války. V této „filosofické pohádce“ popsal řadu etických problémů své doby – co se stane, když Malý princ nevytrhá včas klíčící rostlinky baobabů, jaká je jeho role na malé opuštěné planetě, čeho je schopen král, který si myslí, že vládne světu, kdy je člověk odpovědný za to, kde žije a co má dělat, když převzal odpovědnost za jiné...

Nové společenské výzvy vyžadují nové reflexe – nejen v technických oborech, ale také v oblasti společenskovědní a etické. Jsou to výzvy nejen „pro výrobu“, ale také „pro spotřebu“. Otázka Ericha Fromma „mít nebo být“ dostává v nových poměrech nový rozměr. Také zde je potřeba odpovědět bádáním, a to bádáním v souvislostech. Byť technické dialogy mohou být „sektorové“, velká nová řešení budou multidisciplinární. Nežijeme „pro výrobu“ – a Malý princ zatím skotačí mezi mírumilovnými roboty. Je velkou výzvou, aby se z robotů nestaly baobaby.
Roli TA ČR do budoucnosti vidím v podpoře „bádání v souvislostech“, nikoliv „v naplňování dílčích potřeb“. I když to jistě neznamená, že by bádání v souvislostech nenaplnilo dílčí potřeby.

Psáno pro časopis TA.DI 2016