Primus inter pares – první mezi rovnými – vyjadřuje zcela něco jiného než princip monokratického hierarchického řízení, kde rozhoduje a odpovědnost nese jen jeden. Zároveň to neznamená, že první mezi rovnými není výrazná osobnost – to záleží na něm. Pro lídry i „nelídry“ svého prostředí máme v Česku v historii i v současnosti řadu příkladů.


Co nevíš „z hlavy“, zjisti na internetu, nejlépe ve wikipedii – to je velká výhoda naší doby. Ale také riziko – co nevíme, ví wikipedie, ten nejdemokratičtější způsob tvorby a šíření znalostí, který zároveň ukazuje, jak je to metoda zranitelná a čtenáři ovlivnitelní.
To však není meritum věci mého dnešního blogu – jen mě zarazilo, jak málo se v české wikipedii píše o tom, co sousloví „primus inter pares“ znamená. Když se nad tím trochu zamyslíte, je princip rozhodování vyjádřený souslovím „první mezi rovnými“ v praxi daleko rozšířenější než by se na první pohled zdálo. Znamená to, že se jedná o rozhodování a řízení kolektivní, na němž mají všichni stejný podíl, jen jeden z nich je první….
Wikipedie uvádí jako příklad vládu, ale podobné je to v řadě jiných organizací, ve výzkumu se to týká např. Grantové nebo Technologické agentury. Agentura má pětičlenné předsednictvo, které jedná a rozhoduje ve sboru. Tak je to i v Radě pro výzkum, vývoj a inovace, v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, nově v Energetickém regulačním úřadu – všude tam, kde nejde o běžný úřad, kde je vždy možné rozhodovat podle jednoznačných, jasných, dopředu daných pravidel, z nějakého důvodu je potřebná jeho nezávislost a „nepodřazenost“ jakémukoli monokratovi, nejde o firmu, kde je jasný ukazatel dosažení výsledku, totiž zisk. V mnoha případech se jedná o zvažování, které vyžaduje určité znalosti a zkušenosti při posuzování nějakého věcného obsahu, a nelze se spolehnout na to, že řídicí osoba je ta jediná, která by to měla vědět. V Technologické agentuře (ale i v Grantové agentuře) je to například při rozhodování o tom, jaké projekty výzkumu mají být finančně podpořeny poté, co prošly všestranným posouzením odborníky. Na takové projekty ještě stále nemusí být poskytnuty finance, protože např. nejsou společensky nezbytné nebo jsou jiné, které jsou společensky potřebnější. Ale to nemůže říci jeden, to je věc širšího uvažování a konsensu. Podobně jako v nemocnici – když je případ pacienta složitější, probere jej konsilium. Když se uvažuje o směřování výzkumu – probere Rada pro výzkum. Když jde o vliv médií na společnost – opět je zde kolektivní orgán. A nakonec i ta wikipedií jmenovaná vláda – když jde o velké věci, ovlivňující řadu úřadů, musí probrat a rozhodnout vláda, ne její předseda. Podobný způsob vedení mají již staletí také církve.
Tento princip „vládnutí“ je velmi podstatný a pokud se chce měnit, je třeba velmi pečlivě prodiskutovat, proč se má měnit a co změna může přinést. To se týká např. nového zákona o podpoře výzkumu, který připravuje pan místopředseda vlády Bělobrádek – obě agentury, GA ČR a TA ČR, mají být podřízeny novému ministerstvu, což ovšem není jen změna formální, ale obsahově zásadní. Podobně ve chvíli, kdy do předsednictva Technologické agentury přichází nový předseda, je důležité, aby měl představu o své práci, ale koncepci neurčuje on, nýbrž kolektivní řídicí orgán společně se zvlášť ustaveným koncepčním orgánem, výzkumnou radou A tak je dobře, že se pan místopředseda vlády s novým předsedou TA ČR budou dnes věnovat koncepci, kterou oba boardy agentury před nějakou dobou připravily (viz www.tacr.cz). Je určena k realizaci.
Primus inter pares je vyjádřením dobrého principu kolektivního rozhodování. Lze takto dojít k lepšímu rozhodnutí, zároveň však všichni, kdo rozhodli, nesou za výsledek osobní zodpovědnost. Doba „nahrává“ zjednodušeným viděním světa a zjednodušeným řešením. Nicméně je třeba držet principy. Jinak budeme, my, Česko – řečeno biblickým obrazem – dům na písku, nikoli dům na skále. A pokud budeme dům na písku, budeme se bát každé vlny a závanu větru.