Budování odolnosti – všechno na dosah a v síti
Traduje se, že internet jako síť mnoha spolupracujících bodů vznikla proto, aby nebylo možné jedním úderem, například jaderné bomby, zničit generální štáb velké armády. V dostupných informačních zdrojích se to sice takto nepíše, jisté však je, že první reálné propojení několika bodů, které zpracovávají data, vzniklo na konci šedesátých let v agentuře amerického ministerstva obrany, zabývající se výzkumem nových technologií.
Také první „viditelné“ využití nastalo ve vědeckém světě, tam, kde se získávají nové poznatky, které je třeba sdílet, diskutovat a z řady míst doplňovat, takže vzniká nová kvalita, ještě větší a rozsáhlejší poznání. A také se vedle většího poznání snižuje riziko, že likvidací jednoho prvku v síti se zhroutí všechno.
Příklady z poslední doby zároveň ukazují, jak je důležité, aby každý bod v síti byl silný, odolný, měl dostatečnou ochranu před „nájezdníky“. Na nemocnici v Benešově nemusel nikdo házet pumu ani zabít ředitele, stačilo najít „zadní vrátka“ do počítačové sítě. A jak to dopadlo… Nevyšetřovalo se, neoperovalo se, lidem a odpovědným institucím někdo ukázal, jak zranitelný je ten, kdo nemá dostatečnou ochranu. A představte si, že by nás někdo na pár dní odstavil od vodovodního kohoutku nebo elektřiny…
Současná virová doba názorně ukazuje, co potřebujeme k přežití, resp. dobrému životu i za ztížených okolností – být dostatečně odolní po všech stránkách. Tedy být připraveni na extrémní situace, protože i ty mohou nastat. Nebýt životně závislí na tom, co někdo doveze letadlem z jiného světadílu, kamionem přes hranice nebo pošle po drátech či rourou zdaleka a vypínač nebo kohout nemáme v ruce my sami. V mimořádných situacích se ukazuje, jak je třeba to, co potřebujeme pro život, mít pokud možno „v dochozí vzdálenosti“ od místa, kde žijeme. A zároveň spolupracovat v síti – každá část sítě má své funkce, sdílí s ostatními to, co považuje za sdílení hodné a potřebné. V síti vzniká nová hodnota. Vzniká internet vztahů, sounáležitostí, územních vazeb.
Tak nějak by mohlo vypadat SMART Česko – odolná země 21. století, poučená tím, co se v obraně proti virům děje v současnosti. Česko krátkých vzdáleností, provázané jako internet. Každý bod sítě tvoří komunita, která je v rozumné míře soběstačná a odolná. Rajčata nemusí být ze Španělska, když je pole za vesnicí. Energie nemusí být z Ruska, když slunce svítí na každý dům. Všichni nemusí do Prahy, když stejný koncert může být ke shlédnutí v místní knihovně. Nemusíme každý sám ráno sednout do auta a dojet do práce, když – jak se v současnosti ukazuje – hodně lidí může to samé udělat z domova. Zároveň větší a menší body sítě – města a obce, až do těch nejmenších o několika desítkách obyvatel (a že jich máme, do 300 obyvatel je téměř 2300 obcí z celkového počtu 6250 v Česku) – mají svou roli v síti, nikdo nedělá všechno, každý však svůj díl tak, že výpadkem jednoho se nezničí všechno.
Mám za to, že tento koncept může být dobře srozumitelný zejména současným generacím digitálních domorodců. Svět internetu je pro ně samozřejmostí a ideálem většiny není „hákovat“ od osmi do čtyř a žít kvůli práci. Tak jak v současnosti prostřednictvím hackathonů a jiných dobrovolných aktivit rychle nacházejí nová řešení, mohou v konceptu odolného Česka 21. století – pokud toto nějaký lídr uchopí a udá směr, mj. ve výzkumu – nastartovat novou prosperitu Česka. Primárně ne ve prospěch Česka jako státu, ale každého člověka v něm. Protože na lidech především záleží.
Také první „viditelné“ využití nastalo ve vědeckém světě, tam, kde se získávají nové poznatky, které je třeba sdílet, diskutovat a z řady míst doplňovat, takže vzniká nová kvalita, ještě větší a rozsáhlejší poznání. A také se vedle většího poznání snižuje riziko, že likvidací jednoho prvku v síti se zhroutí všechno.
Příklady z poslední doby zároveň ukazují, jak je důležité, aby každý bod v síti byl silný, odolný, měl dostatečnou ochranu před „nájezdníky“. Na nemocnici v Benešově nemusel nikdo házet pumu ani zabít ředitele, stačilo najít „zadní vrátka“ do počítačové sítě. A jak to dopadlo… Nevyšetřovalo se, neoperovalo se, lidem a odpovědným institucím někdo ukázal, jak zranitelný je ten, kdo nemá dostatečnou ochranu. A představte si, že by nás někdo na pár dní odstavil od vodovodního kohoutku nebo elektřiny…
Současná virová doba názorně ukazuje, co potřebujeme k přežití, resp. dobrému životu i za ztížených okolností – být dostatečně odolní po všech stránkách. Tedy být připraveni na extrémní situace, protože i ty mohou nastat. Nebýt životně závislí na tom, co někdo doveze letadlem z jiného světadílu, kamionem přes hranice nebo pošle po drátech či rourou zdaleka a vypínač nebo kohout nemáme v ruce my sami. V mimořádných situacích se ukazuje, jak je třeba to, co potřebujeme pro život, mít pokud možno „v dochozí vzdálenosti“ od místa, kde žijeme. A zároveň spolupracovat v síti – každá část sítě má své funkce, sdílí s ostatními to, co považuje za sdílení hodné a potřebné. V síti vzniká nová hodnota. Vzniká internet vztahů, sounáležitostí, územních vazeb.
Tak nějak by mohlo vypadat SMART Česko – odolná země 21. století, poučená tím, co se v obraně proti virům děje v současnosti. Česko krátkých vzdáleností, provázané jako internet. Každý bod sítě tvoří komunita, která je v rozumné míře soběstačná a odolná. Rajčata nemusí být ze Španělska, když je pole za vesnicí. Energie nemusí být z Ruska, když slunce svítí na každý dům. Všichni nemusí do Prahy, když stejný koncert může být ke shlédnutí v místní knihovně. Nemusíme každý sám ráno sednout do auta a dojet do práce, když – jak se v současnosti ukazuje – hodně lidí může to samé udělat z domova. Zároveň větší a menší body sítě – města a obce, až do těch nejmenších o několika desítkách obyvatel (a že jich máme, do 300 obyvatel je téměř 2300 obcí z celkového počtu 6250 v Česku) – mají svou roli v síti, nikdo nedělá všechno, každý však svůj díl tak, že výpadkem jednoho se nezničí všechno.
Mám za to, že tento koncept může být dobře srozumitelný zejména současným generacím digitálních domorodců. Svět internetu je pro ně samozřejmostí a ideálem většiny není „hákovat“ od osmi do čtyř a žít kvůli práci. Tak jak v současnosti prostřednictvím hackathonů a jiných dobrovolných aktivit rychle nacházejí nová řešení, mohou v konceptu odolného Česka 21. století – pokud toto nějaký lídr uchopí a udá směr, mj. ve výzkumu – nastartovat novou prosperitu Česka. Primárně ne ve prospěch Česka jako státu, ale každého člověka v něm. Protože na lidech především záleží.