O zbloudilých akademických duších. Trojjedinost Hejlka, Konvičky a Budila.

04. 08. 2019 | 21:07
Přečteno 6642 krát
Stalo se působení na akademické půdě již pouhou prací a ze slibů, k nimž se člověk zavazuje, se
staly pouhé fráze? Je vůbec možné oddělit působení na té které katedře od osobního vystupování
na veřejnosti? Nebo se hranice mezi fundovaným názorem a nekritickou pomateností smazává,
takže veřejné počínání Dr. Hejlka, doc. Konvičky a prof. Budila je již běžně přijímanou skutečností?

Sliby chyby

Podíváme-li se blíže na imatrikulační slib, zjistíme, že člověk se v něm mimo jiné zavazuje k
uchování úcty humanistické a demokratické tradice. Má dbát dobrého jména univerzity a činnost
akademika má přinášet všestranný užitek. Při promočním slibu se zavazuje, že titul nepotupíte
nešlechetným jednáním, rozněcováním nicotných sporů, útoky na svobodu a rovnost svých
bližních. Mimoto jsou akademici povětšinou zavázáni etickým kodexem té které univerzity, který
jim ukládá povinnost, aby dbali dobrého jména univerzity a v rámci zákona a v souladu s vlastním
svědomím se mají vyhýbat aktivitám, které by na univerzitu vrhaly špatné světlo. Předpokládám,
že většina akademiků se tímto řídí a práci na univerzitě považují za určitý druh poslání, které
vykonávají s patřičnou úctou a respektem k vědě jako takové a k učení jako takovému. Univerzitní
působení a koneckonců i vzdělání je spjato s kritickým myšlením, které je mnohými autory dáváno
do souvislosti s odkrýváním zhoubných ideologií či konspirací různého druhu. Právě kritická
reflexe, vědomí si problematičnosti skutečnosti a dějinné povědomí by mělo sloužit jako
rezistence vůči nim.

Avšak zdá se, že to v určitých případech neplatí. Mohou být odborníci na slovo vzatí, ale
ve veřejném prostoru jakoby hrálo hlavní roli jejich druhé Já. Schizofrenie mezi odborností a
osobností, mezi univerzitou a veřejným prostorem, mezi prací a volným časem vládne dle mého
soudu ve zbloudilých duší zmíněných vědců.


Doktor „filosof“ jménem Hejlek

Doktor filosofie, nyní penzista, který mimo filosofie vystudoval bohemistiku, klasickou řečtinu a
studuje stále i další jazyky, je v Parlamentních listech uváděn jako “filosof”. Působí na katedře
filosofie na Univerzitě v Pardubicích. Zatímco doktor Hejlek je co do odbornosti váženou
osobností, jeho veřejné projevy jakoby pozbyly filosofického ducha, resp. kritického ducha. Nebojí
se využívat nepodložené ideologické neologismy jako například „globalizační totalitáři usilující o
média,“ kteří oklešťují demokracii a svobodný projev. Na druhou stranu se však nebojí dávat
rozhovory ideologickým plátkům jako je Sputnik či Parlamentní listy a podporovat jejich
extrémistické ladění.

Ačkoliv jsem se vždy domnívala, že filosofie a filosofové bývají komplikovaní a složití na
pochopení, u doktora Hejlka by se z jeho projevů nechala vyložit velice primitivní pozice.
Neziskové organizace jsou zlo, především Člověk v tísni. Média jsou zlo, hlavně Česká televize, v
níž se k lidem nedostane vše, tj. to, co je možné nalézt na desinformačních webech. Milion chvilek
pro demokracii a demonstranti posilují systém, který je veden současnou západní ideologií
lidských práv, přičemž tato ideologie je panem doktorem dána na roveň komunistické a nacistické
ideologii. Samotná Evropská unie je samozřejmě také zlem.

Z rozhovorů, které Hejlek poskytl a které jsou běžně dohledatelné na zmíněných webech,
vyplývá, že hlavním zlem je to, co je nadnárodní. To, co převyšuje problémy každodennosti,
problémy České republiky, je zahaleno do temného hávu, za nímž se spřádají plány na postupné
ovládnutí světa, podmanění si „naší“ demokracie a „naší“ svobody.


Docent „hmyzí král“ jménem Konvička

Toto podmanění si entomolog prohánějící se v roce 2016 na velbloudu po Staroměstském náměstí
v Praze spojuje především s islámem. Islamofobní docent Konvička působí oproti Hejlkovi na
Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. I přes politický neúspěch horlivě pokračuje ve svých
islamofobních agitacích na svém facebookovém profilu a místy i na svých přednáškách na
univerzitě.

Docentovu pozici lze rovněž částečně vyčíst z jeho rozhovorů pro Parlamentní listy, ale za
nevyčerpatelnou zásobárnu osobně považuji jeho facebook. Namlít muslimy do masokostní
moučky, pálit korán a zakládat pochybná a neúspěšná hnutí je již dnes Konvičkovský folklór.
Samozřejmě ve své pozici nezapomněl vynechat zlo jménem nadnárodní korporace, které mimo
jiné mohou vnucovat svou tzv. „firemní kulturu“, která destruuje kulturu, ve které vyrostli občané
země. Tedy původní kultura je ničena „firemní kulturou“, v níž je podsouván multikulturalismus a
islámská expanze. U toho se však pan docent nezastavuje, nýbrž k dalším zlům přidává
humanitně vzdělané lidi, gender, sociální antropologii, religionistiku, ženy, neziskové organizace, a
konečně jím samým využívaný facebook.

Vnější nepřítel nalezen. Nezastaví se před ničím a infiltruje se nejčastěji schovaný někde
mezi salátem, chilli omáčkou a kebabem v pita chlebu. Vně naší České republiky se kují pikle,
jejichž chapadla již pronikají do naší každodennosti. Je nutné se mít na pozoru, protože nepřítel již
stojí před branami. Od doktora přes docenta se dostáváme k profesoru Budilovi.


Profesor „antropolog a filosof“ jménem Budil

Budil nyní působí na Metropolitní univerzitě v Praze. Veřejnost ho může znát z jeho aféry ohledně
plagiátorství, kterou v roce 2007, kdy ještě působil na Západočeské univerzitě v Plzni, zahájil
kanadský sociální antropolog David Scheffel. Od něj měl Budil opisovat, aniž by ho správně
citoval. Výsledkem etické komise zkoumající celou záležitost bylo konstatování, že Budil se
plagiátorství nedopustil, i když v určitých jeho publikacích odhalila závažná pochybení. Dlužno
podotknout, že samotná etická komise byla zpochybněna, neboť byla sestavena z podřízených
Budila. Více lze nalézt zadáte-li do vyhledávače heslo: „KauzaBudil“.

Stejně jako výše uvedený Dr. Hejlek a doc. Konvička, se ani prof. Budil neostýchá
Parlamentních listů, kterým dodává potřebný materiál spadající do jejich portfolia. Budil se
domnívá, že Evropa sama je v krizi a toho chce využít Asie a převzít kontrolu. Nejen nad Evropou,
ale nad celým světem. Východiskem je výchova pragmatické, asertivní, vzdělané a racionálně
zaměřené elity, která by byla s to tuto situaci řešit. Bohužel tomu dnes dle Budila brání tři síly.
Progresivistická (neomarxistická) ideologie, která destruuje evropský intelekt. Dále chamtivost
neoliberalismu, která degraduje evropskou práci a konečně pseudohumanistický
multikulturalismus, který mění Evropu v kulturu podobnou islámskému Blízkému východu.
Zatímco Blízký východ je reálným ohrožením, Rusko a Čína dle pana profesora ohrožením
nepředstavuje, neboť demokracie a svoboda je ničena jakýmsi ideologickým aktivismem médii a
nevládními organizacemi. Kromě aktivismu a oněch organizací, které nejsou blíže určeny, je
antidemokratický přístup vlastní levicovému liberalismu (ani ten není vysvětlen) a politickému
islámu (též bez vysvětlení). Cílem politického islámu má být dle Budila ničení zárodků demokracie
teokratickým autoritářstvím a levicový liberalismus má prý likvidovat demokracii tím, že ovládá
média, školství, veřejný prostor netolerantním ideologickým aktivismem. Ten je spatřen mimo jiné i
v demonstracích, které uspořádala skupina Milion chvilek pro demokracii. Budil v souladu se
Zemanem zopakoval, že davu (ulici) se neustupuje. Demonstranti jsou nepřáteli demokracie,
neboť se opájejí narcistním pocitem výlučnosti. Takové projevy je dle pana profesora ignorovat,
protože jejich síla je založena pouze na kolektivních emocích. Lhostejnost je tou patřičnou zbraní,
jak utnout antidemokratům tipec.


Univerzita „třetího“ věku

Z výroků a rozhovorů, které pan doktor, pan docent a pan profesor poskytli, vyplývá jednoznačný
konflikt mezi tím, k čemu se zavázali a tím, co veřejně říkají a co konají. Nečinnost univerzit, resp.
jejich nadřízených je v této souvislosti pozoruhodná. Máslo na hlavě tak stéká po univerzitě, která
se hájí tím, že vměšování se do soukromých aktivit svých zaměstnanců, je špatné. Na druhou
stranu lhostejnost s jakou to činí do jisté míry ospravedlňuje jednání akademiků, a tím se sama
diskredituje, neboť nevyžaduje plnění slibů, k nimž se každý z nich zavázal. O dodržování etických
kodexů ani namluvě.

Zdá se, že pracoviště, na kterých Hejlek, Konvička a Budil pracují, se řídí precedentem,
který v jednom z rozhovorů pro DVTV zdá se ustavil děkan Přírodovědecké fakulty na Jihočeské
univerzitě, na které působí právě Konvička. Děkan poznamenal, že Konvičkovo působení nedělá
univerzitě špatné jméno, i když sám vlastně si není jistý, protože se prý necítí být kompetentní
osobou, která by byla s to hodnotit, zda Konvička poškozuje či nepoškozuje jméno univerzity.
Neexistuje prý jasně definovatelná hranice chování, které je ještě tolerováno, a které již ne. Takže i
přes jeho rozhodné „nevím“ se tak nějak nadále chodí kolem horké kaše. A pokud se na to
kdokoliv zeptá, většinou dostane odpověď, že v daných kauzách jde o odborníka a jeho osobní
názory patří do soukromé sféry. Lze to tak striktně oddělovat? Může akademik ve volném čase
simulovat invazi, šířit poplašné zprávy, participovat na „fake news“, přirovnávat občanskou
aktivitu ke komunismu a nacismu atd., i když je to v rozporu s duchem a posláním univerzity jako
takové, se sliby a konečně s kodexem akademické práce? Je již vše povoleno?

Budou univerzity jednat nebo zůstanou v pozadí a svým mlčením přitakají, a tím budou
participovat na tom, co jejich zaměstnanci veřejně prohlašují, i když jejich počínání je v rozporu se
základními pravidly slušného chování a složenými sliby. Přitakají, i když atakují svobodu myšlení,
náboženského vyznání a projevu, když ve svých výrocích nekorektně dehonestují alternativní
názory a svým vystupováním poškozují dobré jméno univerzit. Kromě toho terčem výlevů doc.
Konvičky je etnický původ, náboženské vyznání, pohlaví, sexuální orientace atp. Zásadní věcí je
však to, že všichni zmínění působí v akademické funkci, pro kterou by měl obzvlášť platit etický
kodex a vyšší morální odpovědnost. Je univerzita místem svobody nebo zvůle a lhostejnosti?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy