Č.emu S.e S.mějí D.ěti? Oranžoví již vědí!

K volbám chodím pravidelně. Tedy od té doby, co jsme do naší schránky dostali o jednu obálku s volebními lístky navíc. Rodiče si se mnou sedli ke stolu a společně jsme si prohlíželi lístky s kandidáty, kteří usilovali o naše hlasy. K tomu táta nahlas četl programy jednotlivých stran.
Zpočátku byla má volba přirozeně ovlivněna názorem rodičů, ale i komunálními politiky, s nimiž se rodiče přátelili a kteří byli takříkajíc „na očích“. Postupem času jsem se o věci veřejné začala zajímat intenzivněji, neboť jsem si uvědomila, že má-li fungovat parlamentní demokracie, pak na každém hlasu záleží. Vždycky si vzpomenu na tátovo přirovnání: „Dej hlas pokud možno tomu, komu bys půjčila auto a nechala se od něj svézt.“ Jasně, vždyť jde přeci v konečném důsledku o řízení, o bezpečné a odpovědné řízení. Ne auta, ale státu. Ale nejde pouze o řízení, nýbrž i o směr, kterým se má společnost jako taková vydat.

O potřebě aktivního a odpovědného jednání, jehož nedílnou součástí je bezesporu i pravidelná volební účast, se snažím přesvědčovat své vrstevníky. Je zcela zřejmé, že mnozí se spíše považují za občany Evropy (ne-li světa) a „malicherné“ šarvátky na českém písečku je nezajímají. Snad se mi mé snahy daří, i když internet je přeci jen rychlejší a obsáhlejší, nežli změny, které jednotlivé partaje nabízejí. Kromě toho je internet přeci jen rozmanitější, nežli politické kampaně, které jsou navíc čím dál tím méně srozumitelné a jen málokterá je „cool“.

Nejméně „cool“ je pro mě a pro mé vrstevníky ČSSD (neberu v potaz KSČM), jejíž kampaň jsem naposledy zaznamenala právě při komunálních volbách, jelikož pocházím z malého města. V jeho zastupitelstvu totiž vždy někdo z „oranžových“ seděl, a tak oranžových billboardů bylo všude habaděj. Strana, o níž mi bylo několikrát od starších řečeno, že má dlouhou historii a svého času se v ní objevovali vážené osobnosti české politiky, mě ale v současné situaci vždy rozesměje. Z dříve veliké strany se stal postupem času trpaslík, z osobností se staly karikatury a z řidičů se stali skladníci.

Ačkoliv mám ráda sytě oranžovou barvu pomerančů, mandarinek či křupavé mrkve, ČSSD ráda nemám, protože tahle strana nechutná nijak a její současný stav odpovídá tak maximálně třetí kvalitě potravin. A pochybuji, že tahle parta přešlapující na místě, dokáže oslovit naší generaci, k čemuž mnozí nabádají. Nejsme totiž tak hloupí, jak se o nás říká, protože bychom nikdy nenastoupili do auta s těmi, kteří nemají ani řidičák.