Řada knih, filmů a v neposlední řadě seriálů je nasáklá stereotypy doby, v níž vznikly. V jistých případech jde i o projevy nenávistného charakteru. Kupříkladu kocour Mikeš Josefa Lady, který potká „zlé cikány”. Nebylo tomu tak dávno, kdy Romové požadovali zakázat Ladovy knihy kvůli rasismu. Této výtce lze porozumět, neboť ve třicátých letech, kdy Mikeš vznikal, občané této země tvrdě diskriminovali romskou menšinu a o pár roků později pomáhali nacistům k její deportaci do táborů. Stereotypy je rovněž nasáklý hit těchto dní, seriál Most!.


Most přes rozbouřené vody?

Bylo by velice příjemné si v souvislosti s opěvovaným seriálem Most! říci, že to, co je v něm divákovi naservírováno, je vlastně ohlédnutí se za určitou periodou, kterou si občané České republiky úspěšně prošli a tento seriál je vlastně humorným ohlédnutím za tím, jak hloupí jsme byli. S posledním dílem bychom si všichni poklepali po zádech a poznamenali: „Nebyli jsme rasisti, byli jsme jen debilové.” Ale ve skutečnosti tomu tak bohužel není.
Seriál je součástí úplně jiného kontextu. Ve Zprávě o stavu romské menšiny v České republice, která byla schválená v roce 2018 se píše: „Při značném zjednodušení lze z hlediska socio-ekonomického postavení Romů ve společnosti rozlišit dvě skupiny. Na základě odhadů zhruba polovinu Romů žijících v ČR představují Romové, kteří jsou integrováni do společnosti. Druhou polovinu pak představují Romové, kteří jsou sociálně vyloučení nebo jsou sociálním vyloučením ohroženi. Ti jsou marginalizováni a vytěsňováni na okraj společnosti. Naopak Romové, kteří jsou začlenění do společnosti, představují romskou střední třídu a inteligenci. Přestože jsou vzdělaní, úspěšní v zaměstnání, jejich příjmy jsou dostatečné a nemají dluhy, čelí řada z nich jen na základě toho, že jsou Romové, předsudkům, nesnášenlivosti a diskriminaci ze strany části většinové společnosti, stejně jako Romové žijící v podmínkách sociálního vyloučení.” Současně zpráva uvádí, že Romové nejsou homogenní skupinou, za kterou jsou občas ze strany majority považováni. Vyznění této zprávy do jisté potvrdil herec Zdeněk Godla, který hraje v Mostu! popeláře Frantu, v rozhovoru s Martinem Veselovským, který se nad tím podivoval. Pokud považujeme za devízu seriálu to, že odkrývá dlouhodobý problém, s nímž si Česká republika neví úplně rady, totiž problém integrace Romů a zároveň uznání jejich „jinakosti” v dobrém slova smyslu ze strany majority, pak zároveň co do odpovědi přešlapuje na místě stejně jako Česká republika. Takže problém naznačuje, ale žádným způsobem ho řešit nehodlá. Stejně tak je to s otázkou rasismu, kterým je načichlý onen vyzdvihovaný seriálový humor, ale už dále nepracují s tím, jak ovlivňuje každodennost samotných Romů. Právě „odvážnost” tvůrců udělat si nevinnou legraci z toho, co bezprostředně ovlivňuje nejpočetnější menšinu v ČR a především v době, v níž jako sirovodík páchne xenofobie vůči čemukoliv „barevnému” a volá se po silném vůdci, je důkazem, že si už sami přestáváme vidět na špičku nosu. Předpoklad, že by skrytou snahou seriálu byl alespoň náznak nějakého postoje k této problematice či dokonce nastínění nějakého možného řešení (kromě Šedé tísně), se zdá být lichý.


Most? Spíš Trojská lávka

Není-li klíčem k seriálu jeho výpovědní hodnota, pak bychom ho snad mohli ocenit alespoň co do humoru. Humorem se totiž my Češi oháníme téměř jako vývozním artiklem první třídy. Vždyť jsme přeci „smějící se bestie”. Obsah seriálu Mostu! je s ohledem na výše uvedené spíše námětem na drama, než-li na komedii, neboť jak trefně poznamenává Bělíček ve svém článku “Most! je seriál pro sluníčka i rasisty”: „V hospodě je to možná legrace, ale jakmile se Rom chce ucházet o práci nebo hledá nějaké důstojné bydlení, všechny tyto legrácky se obrátí proti němu. Most! tak částečně napomáhá vytvářet mylný dojem, že tento „hezký český” rasismus Romy reálně nijak neohrožuje, jak o tom několikrát v médiích mluvil Petr Kolečko.” Otázkou tak je, zda spíše seriál nenapomáhá tomuto „hezkému českému” rasismu, který je přeci jen snesitelnější a (i dle sledovanosti seriálu) velice oblíbený ve formě humoru, než-li by tomu bylo v případě, že by seriál aspiroval na drama a otevíral by tyto palčivé otázky televizním divákům. Ale logika věci je jasná: Divák se chce bavit. Je-li nějaký problém, se kterým si úplně nevíme rady, tak se mu aspoň zasmějeme. Přispívá tedy Most! nějakou měrou k otázce vztahu bílé majority k Romům nebo spíše upevňuje stereotypy „humorným” zpracováním a poskytuje tak více „slovní munice”, čímž do jisté míry napomáhá k prohloubení celého problému. Vždyť nejen slovo „cikorky” již téměř zlidovělo.
Nejvtipnější na tom ale je, že zatímco Netflix, HBO vytváří seriály, které dalece přesahují klasické filmy světové produkce, Česká republika řeší ve svém malém ďolíčku skvost jménem Most!. Máme-li se z našich stereotypů trochu poučit, sledujme svět. A má-li být propast mezi majoritou a minoritou propojena mostem, nechť to není ve formě Trojské lávky. Obávám se, že Most! je pouze touto Trojskou lávkou, která spadne po konci osmého dílu. Nechť řveme smíchy, držíme s Frantou úhel, neukazujeme žlab a dále považujeme všechny Romy za retardy v očekávání na další seriál z české produkce, který se stane hitem, a to v teplíčku našich domovů před širokoúhlou televizí.