Oblíbené téma o rozdělené společnosti, v níž existují dva tábory, mezi kterými se rozevírá propast bez mostu, je již mediální konstantou. Přijmout tuto zkratku znamená přistoupit na hru o sjednocení nesjednotitelného totiž sjednocení přirozené rozmanitosti společnosti. Nebere se v potaz její vnitřní stratifikace a především malujeme celý obraz společnosti pouze šedou barvou.

Sociální stratifikace
Každá společnost se vyznačuje tím, že není stejnorodým celkem. To znamená mimo jiné to, že je rozdělená do vrstev s různým podílem na statcích, které jsou ve společnosti považovány za hodnotné a jistým způsobem za nedostatkové. Díky stratifikaci tak můžeme pochopit, jaké hodnoty ta která společnost uznává. Mnozí sociologové mezi takové hodnoty řadí podíl na moci, množství majetku a v neposlední řadě prestiž povolání.

Český rozhlas nedávno provedl sociologický výzkum nazvaný „Česká společnost po třiceti letech”, který se snaží nabourat hlásanou dualitu nesmiřitelných táborů. Typologie byla sestavena na základě indikátorů, o nichž se výzkumníci domnívají, že mohou společnost diagnostikovat jako celek. Mezi ně patří mimo jiné výše příjmů, majetek, profese, sociální vztahy, kulturní kapitál či orientace v digitálním prostoru. Výsledky dokazují to, že neexistuje zásadní propast mezi „černou“ a „bílou“, není zásadní propast mezi jednotlivými regiony, ale česká společnost je dle sociologa Martina Buchtíka ze STEMu spíše tvořena různými odstíny šedi. Takže i když výzkum potvrzuje, že skutečnost je bohatší, než hlásají političtí „führeři“, v jejichž intencích je sjednocení toho, co je přirozeně rozmanité, drží se v barvě namíchané kombinací černé a bílé.

A jak bude zítra?
Tma, která vstupuje v zimních dnech do našich příbytků a některým z nás i do mysli, na pozitivním pohledu nepřidá. Slunce šetří svými paprsky a přenechává svou roli mlhám, dešti a větru. Optika šedi se zdá s ohledem na předpověď počasí poměrně správná, ale nahlížet jejími odstíny celou společnost mi přijde poněkud troufalé. Mnozí hovořili o společnosti v bývalém režimu jako o šedivé, což však bylo zpochybněno nejen Kmeny Vladimíra 518.

I když je čas rozkvetlých luk, vonících stromů, osvěžujících řek pryč, je nutné si tuto pestrost alespoň v nahlížení na naší společnost ponechat. Realita je barevnější nežli umělé kategorie a typologie, do nichž se ji snažíme mnohdy napasovat. Vydržme temné dny, světla bude přibývat.