Letošní program Bookfestu v Praze na Náplavce nabízel mnohé. Od experimentálních hudebních těles k představení nových publikací, které se již dostaly na knižní trh. Jednou z nich je i knížka Filipa Zrna s názvem Povídky maloměstské s ilustracemi Terezy Říčanové.

Od založení města k ušmudlanému stolu čtvrté cenové

Jak již samotný název napovídá, jde o povídky popisující život na maloměstě. Jejich společným tématem je zachycení průměrnosti, povrchnosti a hlouposti těch, kteří jsou nedílnou součástí řekněme všech maloměst a tvoří tak jeho kolorit. V této souvislosti lze kriticky namítnout, že ne všichni jsou takoví, neboť mnohdy se zpět do rodné hroudy vrací lidé z větších měst. Maloměsta totiž nabízejí levnější bydlení, lepší dostupnost, přehlednost a snadnější obslužnost. Samozřejmě i často vyhledávanou přírodu. Je však zřejmé, že autorovi nejde o tyto konkrétní případy jednotlivců, ale spíše o zachycení „maloměšťáctví“ v jeho obecnosti. Sarkastický popis prototypů maloměšťáků jako je starosta, místostarosta, výčepní, k nimž zajisté patří i pracovníci kulturních institucí, lokální „celebrity“ toho je důkazem. Jednou ze stěžejních vlastností těchto postav je vřelý vztah k alkoholu, kterým jsou povídky doslova nasáklé.

Stylizovaný sarkasmus a cynismus naplňuje vrchovatě sklenici toho, čemu se říká satira. Ta se jako nit táhne od první povídky s názvem Založení, kde zakoušíme exkurz do počátků maloměsta a s nimi spojené vytváření příhodných legend, které by alespoň na oko dávalo punc jedinečnosti onomu městu až do povídky poslední, v níž jsme posazeni ke stolu do typické „čtyřky“. Tato knajpa nejen nabízí klasické pochutiny, které nám nosí tragikomický číšník. Jak autor během autorského čtení na Bookfestu poznamenal, sled povídek odpovídá jisté chronologii. Tedy od založení přes historické události zapadlé někde v archivech až po současnost vypitých půllitrů a bolavé břicho z maďarského guláše.

Kocourkov je „městem rekordů a kuriozit“

Ačkoliv jsou Povídky maloměstské stylizovány (v předmluvě knihy je naznačeno, že jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná), je velmi pravděpodobné, že se ve větší míře dotýkají konkrétního města, kterým je, jak autor sám přiznal, „Město rekordů a kuriozit“. Prý proto, že k satiře vybízí již tento přídomek. Proto je zřejmé, že tamní obyvatele by mohly povídky bavit více, neboť v jejich kontextu de facto žijí. Avšak čtenáři mající rádi nekonformní vyprávění odhalující břitkým humorem události mnohým prožité či neustále žité si také přijdou na své.

Ovšem pokud nebudeme brát v potaz konkrétní reálie, pak se do čtenářových rukou dostanou svěží povídky, jejichž cílem nejsou precizně vypointované závěry, ale spíše jejich děj. Vyústění sem tam prostě vyšumí, což není žádným deficitem. S ohledem na literární stránku povídek v nich lze do jisté míry zakusit Haška, Hrabala, Bukowského, Londona. Od každého něco ovšem v maloměstském podání tak, aby se nic neztratilo z vysmívaného prostředí, které však v sobě má jistou poetičnost. Povídky maloměstské jsou tak skutečně „nápojem ze satiry a sarkasmu, podávaný jemně vychlazený podobně smýšlejícím „maloměšťákům“, aby se mohli zasmát, nadechnout se a žít další dny, aniž by si zažádali o místo v léčebnách.“


Vydalo nakladatelství Dauphin 2021
Ilustrace: Tereza Říčanová
K sehnání na http://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-173-5.html
nebo u jiných prodejců.