Na co se člověk může spolehnout? Existuje řada konstant, mezi nimiž je například to, že Rusko bude stále radikálně potlačovat opozici, svobodu slova, lidská práva atd., což se stává i záležitostí, kterou opisují jiné politicky zaostalé státy. A že zaostalost postupuje ruku v ruce s naprosto nedostatečnou reflexí „národů“ vůči sobě samým a vůči svým dějinám, je jen úrodnou půdou pro hnědnutí a rudnutí, které se naší zemi skutečně nevyhýbá.


Volby rozhodnou

Jak jsem již psala v článku „Fukuyama Fukušimou?“ (https://blog.aktualne.cz/blogy/ruzena-kohoutova.php?itemid=32755) takřka před třemi lety, „k upevnění diktátorské moci se využívá hypnóza voličů prostřednictvím kontroly médií a rozbouráváním demokratických institucí. Vůle vůdce roste úměrně tomu, kolik moci jí ve volbách dá hlasů zhypnotizovaný lid. Výsledky voleb jsou posléze využívány jako zásadní argument. Vůle vůdce je přeci vůlí lidu.“

Nezměnilo se vůbec nic. Rusko si svou volbu pojistilo. Jak jinak. Putin, neoficiální člen Jednotného Ruska, před volbami přislíbil peníze vojákům, pracovníkům silových struktur a seniorům. Na oko je vše v pořádku, ale realita je ale zase někde jinde, neboť manipulace, volební triky (klony kandidátů, nátlaky na zaměstnance z pozice šéfů atd.) a jiné praktiky jsou už dnes něčím, co nepřekvapuje. Koho by taky překvapilo chování Kremlu, které navazuje na doby, kdy se jezdilo na koních a vládl car. Překvapující však je to, že západní giganti Google a Apple skvost liberálního kapitalismu a „výkvět“ demokracie odstranily aplikaci, která měla pomáhat ruské opozici ve volbách. Z Kremlu přišla výhružka, giganti se zatáhly a komentář od Peskova, že vše proběhlo podle zákona (rozuměj, podle Putina) a že se společnosti rozhodly samy, už nevzbuzuje ani úšklebek. Putin nasednul v klidu na koně a dokud nepřijde paní s kosou, bude po své zbídačelé zemi jezdit s rudou kravatou dál. Volby totiž rozhodly. Ať žije vůdce.

Stará rudá láska nerezaví, ani nekoroduje

Volby ještě rozhodnou. V té naší krásné domovině. Ptáme se však, zda je stále naším domovem. Asi správně, neboť hymna neplatí pro všechny. Kde domov můj je krásnou otázkou pro ty, jimž domácí zasmrádlost a staronové manýry nevoní. Je skutečně domov tam, kde rasistický podnikatel, který vytuneloval svůj vlastní Úsvit, sbírá hlasy skrze nenávist a strach, a jehož PR oddělení maže všechny, kteří s ním nesouhlasí? Je skutečně ochoten pro chudé, opuštěné, malé, pro ty normální Čechy udělat vše, aby jim pomohl, zatímco je jeho tyjátr dotován stejnými lidmi? Lidmi, kteří skupují na předvolebním nesmyslném jarmarku zboží agrobaronů? Zajisté je, protože bude dál sedět v parlamentu a omílat rasistické, xenofobní, hloupé a navýsost směšné žvásty. Facebook totiž snese všechno stejně jako jeho voliči. Rusko je praobraz, rudá je svatozář, za níž nás kulturní atašé plyšáků žene.

A kdo dál? Komunistická strana. To je vážně výsměch. Dělá vše proto, aby se sama vymazala z politické mapy, o čemž svědčí v Malování zpracované volební plakátky a reklamní spoty natočené na VHS kazety. Sebedestrukce u této politické fosilie je vítaná. Strana, která zrodila skutečné legendy, mezi které patří nejen Ransdorf, Grebeníček, Filip, Semelová, Grospič, Dolejš, Skála a „mlátička“ Ondráček, by měla zaniknout, protože je pokračováním bývalého teroru, který by po výhře ve volbách vytryskl jak sopka na Kanárských ostrovech. Komunistická strana Čech a Moravy nikdy nebyla a nikdy nebude demokratickou stranou. A víte proč? Protože stalinismus, k němuž se jádro této rudé strany stále hlásí, byl demokratický asi tak, jak velkým humanistou byl Hitler. KSČM je politický skanzen, který by v určitém ohledu mohl být chráněn UNESCEM, neboť nemá v kulturním světě obdoby.

A na řadu přichází parta, která mi tak nějak splývá s rudou. Jen byla dlouhé roky přematlaná oranžovou. Její název jsem nějak zapomněla, neboť značná část jejích členů byli původně rudí, a předpokládám, že po volbách bude zapomenuta navždy. I když už z oranžového, v půli zlomeného Titaniku koukají jen lodní šrouby a neexistuje nic, co by ho dokázalo dostat do bezpečného přístavu, vzpomněli si jeho lodivodové na počátky a své předvolební plakátky z oranžové předělali zpět na rudé. Čest poraženým soudruhům.

Pytel bizarností uzavírá policejní uskupení „Pomáhám a chráním ty, kteří mi pomůžou a budou mě chránit aneb Ruka ruku myje live“. Trik + SS (ostatně zkratka z volebních grafů hovoří za vše. Jde o „trik“ a to „ss“ si přeložte sami třeba jako spojené sirkárny) nemá smysl ani komentovat stejně jako Volného blokátor řečiště ve sněmovně. Hanba parazitům.

A konečně přicházíme k rudému uskupení diktátorsky nepolitické strany plné odborníků, která rozhoduje o chodu věcí veřejných již nějaký ten dlouhý černý pátek, a stále se nemá k odchodu. I když v jejích řadách je mimo vzorného otce, dotačního mága, agrobarona, neschopného chaota, který má na krku se svými nohsledy téměř třicet tisíc obětí covidu, prokazatelného stbáka, nevychovaného tlučhubu Babiše i solidní nášup slepých a hluchých přisluhovačů. Do rudých zástupů patřili například Vozdecký, Komárek, Telička, k řadě vůdcových poslušných zametačů a uklízeček (poslouchej a makej - podobně jako v praktikách bývalých komunistů) se řadí například Havlíček s dvěma zadnicema na dvou židlích, paní nezkorumpovatelná Pokorná Jermanová, mistr motocykl Berkovec, medúzák Juchelka, „ekologický aktivista“ Brabec, ministři plagiátorství Malá s Metnarem, stařena Benešová a dvojice nesmrtelných tet Dostálová se Schillerovou. Hladký chod rudých praktik z povzdálí sleduje kmotr Faltýnek. Proč jsem se zaměřila na tyto strany? Protože více či méně otevřeně nastavují kurz ku Matičce Rusi a jejím carským praktikám. Čest práci, soudruzi!

„Nádor sobě!“

Rudí k rudým. Vůle lidu promluví jasně. Vůle svobodně zhypnotizovaného lidu mluví totiž vždycky jasnou řečí. Podívejte se na plakáty, podívejte se těm výše zmíněným do jejich neomalených tlam. Říkat pravý opak toho, co následně uděláš, není projevem schizofrenie. Je to praktika lety prověřená. Doublethink (pro paní Schillerovou jde v češtině o dvojité myšlení) je vírou v sobě odporující informace. Věříte, že bojujete proti korupci, i když jste největší parta zkorumpovaných lidí. Kážete demokratické principy, i když jste rudí bolševici. Bojujete proti nelegální migraci, zatímco s ní obchodujete. Bojujete proti politické špíně, zatímco jste celí umazaní od chlebíčků z poslanecké sněmovny. Takové myšlení převedené do praxe je nedílnou součástí výše zmíněných nedemokratických politických paskvilů.

Takováto politická dekadence není jen důsledkem české (až příliš mírumilovné) nátury, důsledkem slaboduchosti, vypočítavosti, závistivosti a strachu z čehokoliv ne-českého (nebereme-li v potaz Jadran či Slovensko), ale především z nulové reflexe vztahu k národu jako takovému a jeho pokřivené historii. Ano, kdo neskáče, není Čech. A když nebudu skákat, tak nebudu Čech? Kdo nebyl v KSČ, nebyl Čech a nyní se ti praví Češi vedení stbáckým Slovákem dostávají opět ke slovu v jejich převaze, neboť válcují jako nádor zbytek zdravých buněk společnosti. Ale jaké společnosti? Nevědomé, nereflektující, nekonající. Normalizační popoví kolotočáři jsou opět hvězdami v rádiích, rudá je přijatelné politické spektrum (i když se občas přematlá barvou jinou), neboť nádor nepřestal sametovou revolucí růst, nezmenšil se, ale metastázoval dál.

Možná, že někdy přijde den, kdy se provede zásadní revize a spravedlivé soudy odsoudí ty, kteří již měli dávno sedět na samotce. Ale spíše přijde paní s kosou a Čech zapomene, na vše, co se zapomenout dá, protože politika je přeci od počátku věků jedno velké svinstvo. Takže vzhůru do totality, nádor sobě, hrdý rudý flastenče. Vol tak, jak se od tebe očekává: „Buduj vlast, posílíš mír.“