#Dyckymost, #Dyckychata, #ČechyČechům #chachachechechichi #KarelJanecek21 #Hokejuledu


Venku začala zima, což nikoho úplně nepřekvapuje, podívá-li se do kalendáře. Je prosinec a mělo by tudíž sněžit a mrznout. Podívá-li se člověk na exemplární příklady té naší hezké české oficiální kultury, pak by neměl být rovněž překvapen. Je to škvár, který může konkurovat možná tak jemu podobnému škváru, kterého je rozhodně dostatek. Neboť škvár se pěkně choulí do zimníku v mezích té malé a útulné republiky stejně jako jeho podporovatelé, nenasytní a nekritičtí konzumenti, obecně řečeno průměrnost.

Před třemi lety jsem v článku „#dyckyMost?“ komentovala v té době takřka kultovní seriál nejen co do předsudků, v nichž si tak nějak jistá část české populace (řečeno s Mimibazarem) čvachtá. Rozhodně je kriticky nereflektuje. Poučení nula. Most, Osada (z pera stejného scénáristy) krmí diváky někdy méně jindy více přehnanými stereotypy, které se opět těší popularitě. Seriál Osada (2021) přebírá žezlo filmů Zdeňka Trošky svým klišé, vtíravým kýčem české pohody tentokrát na chatě, kterému se bohužel propůjčili jinak skvělí herci. Sázka na průměrnost, jež nemá nikoho urazit, šokovat, ale spíše ovívat tupě smějící se diváky ve slevě koupenou plácačkou na mouchy v Kauflandu, je již legendární. Inspirace ze zahraniční produkce (Netflix, HBO aj.)? Žádné. Hodnota se tak rovná nule. (Ptám se sama sebe: Je kvalita opravdu tak úzce spjatá s penězi, s produkcemi, televizemi atd.? Mají výrobci filmů a seriálů tak svázané ruce? Nebo jde prostě o tržní kalkul s tím, že si tvůrci řeknou, že když byl Troška tak úspěšný, tak proč ještě trochu nevytěžit české stereotypy a klišé?)

Z chatičky u rybníčku, kde plápolá ohýnek a všichni pečou buřtíky, které prolívají tím naším dobrým moravským vínkem nebo českým pivenkem, se přesuneme na opět výsostně českou událost, kterou byl KarelJaneček21. Sál se zavrtěl, když Řezník hovořil o hrůze, která ho jímá (nejen jeho), když slyší v rádiu (nejen v rádiu) produkci českého popu. I o tomto tématu jsem psala v „Hrajeme hezky česky aneb lobotomie hudbou“ a mnozí jmenovaní si přebrali Slavíka. Ano, vybrali je jejich fanoušci, ale ruku na srdce, kolik fanoušků by Slavíci měli, kdyby netvořili pro průměrnost a nehrála je komerční rádia (která samozřejmě mají „čuch“ na průměrnost) a podprahově infikují potencionální posluchače kdekoliv se dá. Jediné pozitivum na celé té šaškárně bylo vrácené „kilo“ Řezníkovi a jeho „pořádnej hejt. A tak to má bejt“. (Ptám se sama sebe: Je kvalita opravdu tak úzce spjatá s penězi, s produkcemi, rádii, pořadateli hudebních akcí atd.? Mají hudebníci tak svázané ruce? Nebo jde prostě o tržní kalkul s tím, že si řeknou, že když byly voskové figuríny (některé ještě vystupují viz Vondráčková, David, F. Janeček atd.) normalizačního popu tak úspěšné, tak proč ještě trochu nevytěžit českou hluchotu a sentimentální stesk po oficiální kultuře a pravidlech, jak se vytváří uspávací produkce, která vše halí do hávu pohody a klidu stejně jako český chatařský unikát?)

Závěrem je nutno vzdát holt vyváženosti a „objektivitě“: „Samozřejmě se to netýká všech, ne všechny je možné házet do jednoho pytle. V republice je totiž mnoho kvalitní filmové i hudební produkce.“ „Ne ovšem v té oficiálně uznávané.“
Alespoň že hrajeme dobře ten hokej. Ten už je vlastně taky průměrný, až teda na pár individualit v zahraničí. Inu, Čechy Čechům.

Není potřeba se už konečně podívat na to, co se děje jinde? Není potřeba Českou republiku oficiálně aktualizovat do 21. století?